If you dont like trash-talking about death, than leave.

Mixed signals

Pondělí v 10:01 | Is it important? |  All these shits
ValarMorghulis - 14.1 - 1:54
"Jo jsi teďka na tom dost blbě. Tak je fakt, že tohle jsou dost mixed signals."

Jo... Má pravdu... Na jednu stranu si posíláme srdíčka a místy mám pocit že posouvá hranice ale na druhou stranu pořád mluví o přítelovi... Jsem zmatený... O to horší je to, že to stále rozpaluje tu naději...
Vtipné jak jsem Neko řekl že moje city k ní stále přetrvávají... Řekla že buď časem odejdou nebo zesílí... Den na to přišla v mojí oblíbené košili s modrýma vlasama... Sílí to den co den aniž by o tom věděla...
 

Motivation?

Neděle v 21:51 | Is it important? |  All these shits
Už nějakou dobu se mi snad daří jí doopravdy rozesmívat... Motivace z této písničky?
Ano... Určitě je to divné ale... Dělá mi radost když se o ni takhle můžu starat... Mrzí mě že jí je tak jak jí je ale miluju když jí můžu obskakovat a snažit se jí se vším pomoct.

Locking myself for greater good

Neděle v 19:37 | Is it important? |  All these shits
Zničil jsem jí život... Kdybych se do ní nezamiloval tak se NIC z toho nestane. Neko dneska přišla ke mě. Vlastně jsem se teď vrátil... Nachvilku se ke mě stavila... Ptal jsem se jestli by nechtěla přijít... Asi po půl hodině co byla tady jí volal nevlastní otec. Řval po ní do telefonu tak, že jsem to slyšel i já. Všechno kvůli tomu že si její nevlastní otec zapomněl klíče doma... Ona měla být doma... Dala klíče pod rohožku ale mu to nejspíše nedošlo a tak vyrazil dveře... Dvacet minut po ní střídavě řval otec a mamka. Bylo jí zle... Třásly se jí ruce a chtělo se jí zvracet. Po cestě plakala... Řekla mi že jí doma bijou za trest... Doufal jsem že to dopadne dobře... Modlil jsem se abych klidně umřel hned na místě jenom aby jí neubližovali... Když jsem došel domů tak mi po dvou cigaretách napsala že dostala pěstmi do zad a kabelem po nohách... Měla problémy se sebepoškozováním... Dneska mi kolem oběda napsala že má chuť to udělat znovu... A teď toto... Jsem zkurvená hnusná nákaza která přináší do života druhých jenom strach a znechucení. Nenávidím se... Všem co jsem mohl tak jsem vehnal slzy do očí. Můj život je mé prokletí... Prokletí těch ke kterým začnu něco cítit... Rozsévám kolem sebe akorát bolest. Jsem lidský odpad... Sama mi řekla že to s přítelem teď není nic moc... Můžu za to já... Brečela kvůli toho že se s ním rozešla... Kvůli mě... Měl bych se nechat zavřít do konce života... Alespoň tam bych nikomu neublížil... Poslala mi fotky... Má rudé šmouhy na nohou... Od toho kable... Nikdy v životě jsem se necítil provinileji...
Práve teď mi napsala že si jde popovídat se žiletkou...
Zlato mi napsala že se chtěla včera zabít...
CO JSEM TO DOPIČE ZA ČLOVĚKA!
 


Cutting is forbidden

Sobota v 21:22 | Is it important? |  All these shits
Přesně 34 minut záchvatu pláče... Až teď mi dochází že za celý den jsem snědl dvě vidličky brambor a jednu rybího filetu... Jinak nic... Stejně tak mám pocit, že se vyplnily mé slova... Neko už mi dává spíše zobrazeno... Nevím jestli teď něco dělá ale moc tomu nevěřím... Vtipné... Tři články za den... Tak v piči jsem ještě nebyl... Upřímně toto beru hůř než rozchod po dvou letech s Povětrnou... A to je co říct.... Piju tady zabalený v slzách... Očekávám další záchvat breku... Měl jsem jenom dvě skleničky takže to semnou zatím nic nedělá... Mám hlavu jako střep.... Pokud se nepletu tak už třináct hodin brečím s krátkými přestávkami... Už odepsala... Ptal jsem se jestli jí mám v pondělí vyzvednout doma... Máme na devět a ona na osm. Už ani nevím jestli jsem to tu ještě nepsal... "Promiň ale asi ne... Setkáme se až na obědovce, nevadí?"
"V pohodě ^^"
A tak začíná další maraton slz... Sedím tu a čumím na zeď... Pořád si říkám "Alespoň bude šťastná."
Jenomže tyto slova jsou překřičena... Překřičena tím jak jsme se včera líbali v její posteli a ona mi řekla "Zpomal tygře."
Už tím že jsem to napsal tak jsem se rozbrečel jak malé děcko... Ty dvě slova mě ničí... Nebo když mi napsala že jde uklízet a že si mám mezitím třeba zahrát. Už tohle samo o sobě je super... Ale co mě na tom doráží je to že jsem jí napsal že jí miluju a ona odepsala "Já tebe taky koblížku."
Tyhle dvě věci mi neustále vhání slzy do očí... Potřeboval bych jí vidět a obejmout ji... Ale zároveň se bojím že pokud se v pondělí bude chtít přivítat objetím tak se sesypu. Je to přesně to co nenávidím... Držet se přetvářky dokud to půjde, nevědět co bude následovat a jak se chovat a hlavně se případně jakýmkoliv způsobem vymluvit z toho abych mohl utéct a vybrečet se. Je mi ze sebe až zle když mi dojde jak moc jí chci vidět... Jsem odporný... Jsem jako ohěň. Z dálky jsem možná fajn a dokážu zahřát ale když se dostanu moc blízko, způsobuju bolest... Upřímně doufám že se Neko nějakým způsobem nedozvěděla/nedozví o tomhle blogu... Milovala můj smích... Teď už ho asi neuslyší... Nějakou dobu ne... O to horší že se směju tak specifickým způsobem že to nedokážu svévolně napodobit... Alespoň ne dost dobře aby to lidem nedošlo... Další které jsem ublížil...
Bylo fajn být zase nachvilku opravdu šťastný... Tím myslím 100% čisté radosti... Whatever... Alespoň to potvrzuje mou teorii o životě...

Why would I?

Sobota v 18:55 | Is it important? |  All these shits
Chtěl bych zavřít oči a zase se vedle ní probudit... Slyšet že to byl jenom zlý sen a že mě pořád miluje. Že je vše v pořádku... Probudit se dneska ráno... Ráno když jsem byl ještě na chvíli šťastný. Ráno kdy jsem měl všechno co jsem chtěl. Ne být ze sekundy na sekundu z boháče žebrákem. Ano, byl jsem bohatý... Nebo jsem si to alespoň myslel... Měl jsem dokonalou holku kterou mi mohlo hodně lidí závidět... A zničeho nic jsem zase zpátky u těch samých písniček v tom samém pokoji ve stejné poloze s ještě horší náladou než kdy jindy. Black se mi nabídl že by přijel... Nedokážu teď ustát něčí přítomnost. Snad jenom její... Ještě stále je u přítele. Řekla mi že se ozva až dojede. Pořád čekám a snažím se nebrečet... Už mě z toho pálí oči... Kdykoliv se do někoho zamiluju, jenom mu zkurvím život... Jsem odporná nákaza která by měla být zprovozena ze světa... Jenže kdo by udělal tak významný čin a zbavil by svět odpadu a nemoci... Jsem rozhodnutý že příjde-li nějaká jiná holka která se mi bude líbit, nechám si veškeré city a podobné věci pro sebe... Nechci aby se kvůli mě zase někdo trápil. Pokouším se alespoň trochu přetvařovat ale nejde to. Povětrná, Red, Zlato a teď Neko... Všem jsem jim ve finále jenom ublížil... Povětrná se mě asi ještě teď bojí, Red si kvůli mě taky prožila dost a o těch problémech způsobených jenom tím že jsem se s ní začal bavit ani nemluvě. Zlato je asi ještě teď smutná a Neko si kvůli mě už taky pobrečela... Tak mi řekněte co jsem? Odporný savec snící o lásce. Jenomže proč bych si mohl dovolit něco tak cenného jako je láska když bych tím tomu danému člověku jenom ublížil? Proč bych si měl zasloužit to co chci když nedokážu ostatním pomoct? Znechucující virus napadající pouze ženy. Symptomy: Neznámé...
Nevím ani jak byste mohli poznat že jsem se do vás zamiloval. Ikdyž to může být očividné, neuvědomuju si to. Měl bych zůstat zavřený v tomto pokoji a už nikdy nejít ven pro dobro ostatních. Měl bych nosit ceduli s nápisem "Existuje-li šance, že bych se do vás mohl zamilovat, ro vlastní dobro začněte utíkat."
Chtěl jsem pro ní být dokonalým partnerem co by jí každý den vykouzlil úsměv na tváři... Tak moc až mi nedošlo že někoho takového už má a nemá důvod to měnit... Opět jsem se nedržel svých zásad a doplatil jsem na to... Musím udělat razantní změnu ve svém chování... Sekundu co sekundu doufám v to, že konečně napíše... Celý den poslouchám jedinou písničku.
Nightcore - Letdown
Spal jsem u ní, přemýšlím u ní, piju u ní alkohol, kouřím u ní... Pro tento den je mou partnerkou ona. Co bude zítra? To nedokážu říct... Nevím co se bude dít... Nevím jak se budu cítit. Jenom doufám že Neko bude šťastná. Nevím jestli jí zítra uvidím. Měl jsem s ní být celý dnešek a jak to dopadlo... Co když jí přítel právě řekl že si nepřeje aby se semnou bavila? Co když jí došlo že se semnou ani bavit nechce? Co když mě smaže ze života? Proč z toho mám strach? Protože já to nedokážu. Řeči typu dokážeš, musíš si věřit, když se chce tak to jde si strčte doprdele... Omlouvám se že nejsme asi příjemný ale nechci to slyšet... Vím že se přes to musím přenést ale myslím že i Black si je vědom toho, že to nebude hned... O důvod více proč bych měl nechat facebook vypnutý... Nechci lidi zklamat tím že se mi budou snažit pomoct ale nepůjde to... Je vtipné že už jsem vzdal veškerou snahu se přesvědčit o tom, že už s ní nebude nic... Snažil jsem se dokud mě to nevyčerpalo ještě více, než už jsem byl... Stále si můj mozek myslí že je tady nějaká šance že celou dobu mluví o tom jak to bude a nakonec bude moje... Chci jediné... Zažívat takové noci jako byla právě tato s Neko častěji... Nezáleží mi na sexu. Je mi úplně u prdele jestli ještě někdy v životě budu mít sex... Chci obejmout. Dostat pusu a poškrabkat ve vlasech... Lehnout si do jejího klína když budu smutný a usínat vedle ní... Jenomže si nic z toho nemůžu dovolit... Už se upřímně nechci zamilovat... Už ne... Přišel jsem o Neko a s tím o všechny iluze... Už si nebudu hledat holku... Budu se tomu vyhýbat... Protože ať se stane cokoliv, dopadnu vždycky takhle... Když jsem včera došel domů poté, co jsem doprovodil Neko domů, napsal jsem Pseudopřítelkyni. Chtěl jsem vědět jak na tom jsou. Black už spal a Pseudopřítelkyně byla na cestě domů. Pamatuju si úplně přesně s jakou radostí jsem jí řekl že spolu chodíme. Zeptala se mě na to tak jsem jí to řekl. Neměl jsem v plánu to nějak roztroubit po okolí... Byla šťastná i za mě. Slyšel jsem to její nadšení. Nefalšovaná radost... A co teprve já. Měl jsem se rozbrečet od radosti... Nico Nico Nii... Dokázala to říct tak roztomile... Jsem zvědavý jak to dopadne až ji zase uvidím. Jestli se okamžitě sesypu a začnu brečet nebo jestli to bude alespoň trošku v pohodě... Pouze tuším... Nepočítám s tím že bych jí zítra měl vidět ale v pondělí asi ano... Zjistil jsem že máme školu na devět takže bych mohl jet s ní do školy... Přivstat si... Chtěl jsem o ní bojovat... Chci o ní bojovat... Chci se o ní klidně poprat... Čekat pod jejím oknem dokud se nevrátí s narychlo seškrábanou básničkou... Ale kdybyste viděli její pohled když jsem jí řekl aby byla s tím, s kým bude šťastnější, nebál bych se tvrdit že byste udělali stejné rozhodnutí...

Zase jednou vytahuju lopatu. V temném závěji sobotní noci potichu jdu ven. Někam hodně daleko abych neslyšel všechny ty lidi co se baví... Všechny co si užívají víkend s přáteli, rodinou či partnerem... Smích je pro mě jako žiletka přejíždějící přes mé žíly... Lopata s každým krokem těžkne. Už nestíhám lapat po dechu. Dusím se svými vlastními city. Už jenom pár kroků a budu na místě. Na místě kde to všechno vždycky končí. Hřbitov. Stojím tu a pomalu zarážím lopatu do zvlhlé půdy. Za každým dopadem slzy na zem se line táhlá ozvěna mého křiku do prázdnoty. Všechno je na svém místě. Naděje, sny a láska k dané osobě. Pomalu pozoruji jak se to všechno topí v jezeru mých slz. Sleduju to s úsměvem. Nic jiného mi ani nezbývá. Při cestě domů je všechno zticha. Žádný smích, žádná radost... Jenom já a má snaha zapomenout místo kde je vše ukryté do doby, než tam půjdu zakopat další neúspěchy mého života... Po příchodu domů se vracím do sklepa. Hledám zde pod vrstvami prachu masku. Masku s úsměvem a dobrou náladou. Konečně jsem jí našel. Maska která doufám pomůže zakrýt jejího nositele od pravdy. Ulehám do postele s pocitem závratě. Všechno se točí a já se snažím přijít na to, odkud se bere všechen ten hluk. Ničí mi to uši. Někdo hlasitě křičí do magnetofonu slova kterým nerozumím. Chytám pouze útržky. Budeš sám... Nikdo tě nemiluje... Snažím se rozpoznat pravdu od lži... Všechno mi ale splývá. Zavírám oči a poslední co ze mě vychází než usnu jsou tři poslední slova. Nechci se probudit.
- RUG 2018

Jak začít?

Sobota v 12:12 | Is it important? |  All these shits
Neschopnost se soustředit se nejspíše podepíše na tomto článku...

Rozešel jsem se se Zlatem... Proč? Potkal jsem jednu holku. Použijme přezdívku Neko (japonsky "kočka", nepletu-li se).
Od prvního momentu co jsem jí viděl se mi líbila. Stačila chvilka a hodně jsme se sblížili. Zjistili jsme že jsme chodili na stejnou základku, měli stejného třídního učitele, stejné znamení, stejné zlozvyky, stejné názory, dost podobné problémy, líbily se nám stejné věci, poslouchali jsme stejné kapely a dokonce jsme byli stejní i v tom, jakou písničku od dané kapely máme nejraději. Jediný rozdíl mezi námi byl ten, že nepila kafe. Zlato mi řekla že měla celou tu dobu koupené ty lístky ke mě... Ještě teď mě mrzí jak jsem jí zklamal ale bylo to lepší, než jí zatajit to, že jsem se zamiloval do někoho jiného. Začali jsme si psát dvacetčtyři hodin denně. Bylo mi s ní strašně dobře. Dokonce si dělala emo patky a nosila mou miovanou červenou lehce kostkovanou košili. To co dokáže s hlasem je úžasné. Dokáže být tak roztomilá že se mi z toho podlamovaly kolena. Stejně tak byla roztomilá když jsme jeli tramvají a ona se zamyšleně koukala z okna... Její pohledy jsou úžasné... Když jsem měl školu na sedm a ona na osm, i tak vstala dříve a přišla ke mě abychom mohli jet spolu do školy. Bydlímí od ní asi pět minut cesty pěšky. Ve středu měla špatnou náladu. Jakože hodně. V devět jsem vstal, okamžitě všechno vypl a běžel jsem za ní. Stáli jsme na dvorku s jejím psem. Konkrétně tedy fenou. Pršelo a mi jsme stáli přikrčení pod střechou... Ani nevím jestli mi byla zima nebo jestli jsem byl mokrý ale byl jsem neuvěřitelně rád že jsem s ní a soustředil jsem se jenom na to jak bych jí mohl zlepšit náladu. Byl jsem tam s ní do půlnoci. Potom už musela domů. Byl jsem šťastný. Opravdu moc. Tak že mi ani nevadilo to, že když jsem došel domů tak mě mamka zjebala... Spokojeně jsem si lehl do postele a šel spát. Ve čtvrtek šla k doktorovi. Přivstal jsem si a šel s ní. Šla k doktorce ke které chodím i já. Třicet sekund od baráku. Už tam si nás doktorka spletla jakožto pár... Byl jsem zmatený a stydlivý. Nevěděl jsem jak reagovat a tak jsem čekal na její reakci. Ta však čekala na to samé. Oba dva rudí jako rajče jsme se vydali pryč. Respektive do školy. Doprovodila mě až ke škole a potom šla k dalšímu doktorovi. Nedokázal jsem přestat myslet na tu štředu... Na ty její oči... Ten nevinný úsměv... Má strach z doktorů. Bylo mi líto jak byla vystresovaná předtím než přišla na řadu... Snažil jsem se jí nějak povzbudit. Končili jsme 13:40. Ona 12:50. I tak na mě čekala. Když zkončila hodina, zeptala se mě jestli bych s ní nešel na den otevřených dvěří. Měly to být čtyři hodiny kdy bych seděl za počítačem a ukazoval "návštěvníkům" jak se vyučuje PEK (psaní všemi deseti). Okamžitě a bez přemýšlení jsem řekl ano. Byly to další čtyři hodiny co jsem mohl strávit vedle ní. Byla tam sice i část její třídy ale ignoroval jsem to. Škrabkal jsem jí na stehně a byl jsem rád že jsem vedle ní. Čas tam utíkal pomalu ale vyhovovalo mi to. Užíval jsem si každou sekundu vedle ní. Jakmile byla uvítačka u konce, jel jsme s ní k jejímu taťkovi. Její rodiče žijou odděleně. Měla se tam za ním nachvilku stavit. Dopadlo to tak že na ní ze dveří něco houkl a ona mi řekla abych na ni počkal. Takže to byla vysloveně výhra v loterii. Další čas s ní. Mezitím co jsme stáli před domem jejího taťky tak stihla projít přítelkyně jejího otce, která nás zamněnila za pár, její děda, který nás zamněnil za pár a její spolužačky si to mimochodem asi myslely taky. Doprovodil jsem jí domů a s úsměvem na tváři došel pěšky domů. To už bylo asi okolo osmé hodiny. Došel jsem domů a naobědval se. Psali jsme si. Po chvíli začala znít smutně. Až včera (v pátek) mi řekla, že to bylo kvůli toho, že se do mě asi zamilovala.
AND HEEEEEEEEEEEEEERE WE GO.
Dlouhodobí čtenáři asi ví kdo byla Red. Takže asi ví, co bude následovat.
Měla přítele... Věděl jsem to od začátku...
V pátek jsem byl s Blackem domluvený, že se u mě bude pít. Přišla i Pseudopřítelkyně která mi odpustila. Nikdo jiný buď dorazit nemohl nebo se na nás vysral. Neko přišla taky. Byla tady hned po škole. Lehli jsme si do postele a koukali na film dokud nepřijeli. Skoro mi usla na hrudníku. Byl to dokonalý pocit. Nepopsatelný. Přesně to co mi chybí... Poté co došel Black s Pseudopřítelkyní, šli jsme pro flašky. Tam jsem Neko zapomněl koupit lízátko. Den předtím se zmínila že lízátka jsou její nejoblíbenější sladkosti (i přesto že je spíše na slané). Jak jsme došli, nečekal jsem že vůbec bude pít. Je jí patnáct a nechtěla. Nikdo jí nenutil ale i tak si dala dvě skleničky. Black a Pseudopřítelkyně pak měli vážnější debatu tak jsme je nechali v pokoji o samotě. Stál jsem s Neko v chodbě. Bylo zhasnuto. Jediné co šlo vidět byly její lesklé očka. Řekl jsme jí, že jí miluju. Nebyl jsem opilý. Upřímně za celý večer na mě ten alkohol zapůsobil jenom když jsme si všichni tři (kromě Pseudopřítelkyně) začali zpívat a mi se lehce zhoršila artikulace. Celý večer jsem taky ležel vedele ní v posteli. Objímali jsme se... Odbočka. Ve čtvrtek viděla šrámy na mém zápěstí... Věděla ale o tom už déle. Ve čtvrtek je ale viděla poprvé. Zpátky k večeru... Musela být doma o půl osmé. V něco málo nad sedmou se Black s Pseudopřítelkyní rozhodli, že nám nechají soukromí. Black na tom byl špatně. Ležel jsem tam s ní a povídali jsme si. Začala plakat. Ohledně toho že mě nejspíše miluje. O půl jsem jí doprovodil domů a políbil ji. Odešla domů a já taktéž. Doma netrvalo dlouho a dohodli jsme se, že ještě přijedu za ní. Rozešla se totiž kvůli mě s přítelem. Bylo mi jasné že bude potřebovat podržet. Když jsem dojel, už jsme se líbali... Zrodila se tam myšlenka že bych tam mohl přespat. Nabídla mi to sama. Podařilo se mi mamku ukecat... Zkusila mě naučit alespoň základní minimum na kytaře. Selhal jsem u prvního pokusu zahrát tón s akordem. Za celý večer jsme to nezvládl :))
Byli jsme tam s její devíti letou sestrou mimochodem.
Potom jsme si lehli a líbali se. Provokativně jsem jí kousl do ušního lalůčku... Chtěla abych pokračoval a tak jsem jí nějakou dobu provokoval. Místy až moc. Usla kolem půlnoci. Já jsem byl vzhůru asi do jedné. Nemohl jsem se na ní přestat koukat a od samé radosti jsem nemohl usnout. Co chvilka jsem se budil. Přikrýval jsem jí nebo jí utěšoval z noční můry. Tak abych jí nevzbudil... Pohladil jsem jí vždy po vlasech a potichu jí utěšoval tak, abych jí nevzbudil... (Ano, vím že se opakuju).
Byl jsemt ak šťastný že mi utekla jedna slza...
Usínal jsem s přítelkyní, avšak probouzel jsem se single...
Ráno vypadalo podobně jako večer. Avšak s tím rozdílem, že jí něco trápilo. Upřímně... Tou nocí, tím jak jsem dostal všechno co jsem chtěl (sex nebyl perverzáci :)))))) ) se mi kompletně zkalilo myšlení. Nenapadly mě scénáře které by mohly nastat. Měl jsem v hlavě černo. A nejspíše jsem na to doplatil... Ráno mi řekla že neví co má dělat. Jedna půlka srdce jí říká ať zůstane s ním a druhá aby byla semnou. Už v ten moment jsem věděl jak to nejspíše dopadne. Podíval jsem se jí do očí a řekl jí, na mě nebrala ohledy. Aby udělala to, co jí učiní šťastnější. Aby byla s tím s kým se bude cítit dobře. Že chci aby byla šťastná ikdyby to nemělo být semnou. Děkovala mi. Upřímně se na ni nijak nezlobím ani jí nic nevyčítám... Chápu ji... Jen to bolí. Opravdu moc bolí vzdát se milovaného člověka jenom proto aby se měl lépe. Chcete pro svého partnera/člověka co se vám líbí vždy to nejlepší... Ale to nejhorší na tom je že to nejlepší nemusíte být vy. Tak či onak, stále jsme nejlepší kamarádi... Jen mě to bude bolet... Hodně dlouho... Upřímně i trochu počítám s tím že každou obědovou přestávku co spolu chodíme na lavičku budu muset na chvíli odejít abych před nimi nebrečel... Už teď se snažím vymyslet výmluvu... I tak jí potřebuju být na blízku... Jen v sobě budu muset všechny ty city udusit a počkat s nimi na doma až se budu moct vybrečet na záchodě... Tak jako teď... V ímomentě když jsem jí řekl aby byla s tím s kým bude šťastnější, chtělo se mi brečet. Musel jsem to ale kvůli ní udržet. Nechtěl jsem aby její rozhodnutí bylo ovlivněno tímto faktem nebo aby si něco vyčítala. Jeli jsme jednu zastávku tramvají kde jsem následně vystupoval a ona jela ještě dvě za svým přítelem. v momentě kdy jsem vstal ze sedačky a ona mi neviděla do obličeje, začal jsem brečet. A více méně nepřetržitě brečím ještě teď. Další člověk kterému jsem slíbil že si nic neudělám... Začínám mít strach... Slíbil jsem to až moc lidem kteří jsou pro mě důležití... Neplánuju to udělat ale znám se dobře na to abych věděl že mi může jednoho dne hodně škaredě přeskočit... Hlavně jsem ale nechtěl aby se o mě bála. Ale asi to tak bude lepší... Její mamka přišla když už Neko spala. Byl jsem ještě vzhůru. Otci mě stihla představit. Otci jakožto nevlastnímu. Slyšel jsem jak její mamka není zrovna nadšená z toho že jsem starší a podobně... A to jsem měl v plánu s ní být dneska celý den... Snažím se mozku nějak vysvětlit že už žádné Já + Neko =
Když jsem byl s ní, neměl jsem ani chuť na cigarety... Už jsem si myslel že bych díky ní přestal kouřit. Opak je pravdou. Za deset minut tři cigarety... Zbyla mi tu ještě nedopitá flaška ze včerejška... Doufám že mě to hodí alespoň do nějakého stavu... Nevím kolik tam toho zbylo... Bolí mě hlava... Sedím tu v mikině a hrubých ponožkách a je mi zima.
Je teď u něj a doufám že je šťastná... Strašně moc mi to připomíná tuhle písničku.

Přišel mi dopis od Zlata. Dorazila fotka kterou mi chtěla poslat. Mám jí poslat zpátky. Jen se budu muset donutit někdy opustit pokoj a jít na poštu...

Každopádně mě potěšilo že spolužák který zde ještě nedostal přezdívku mi ve... Čtvrtek nebo pátek řekl že si četl můj blog a taky věděl o tom že jsem se rozešel se Zlatem a zamiloval se do Neko. Byl pro mě šok zjistit že se o mě stará idkyž o tom ani nevím. Moc mě to potěšilo.

Další vztah co mi mimojiné vydržel pouhých dvanáct hodin :))

TRIGGER WARNING! Kdokoliv komu se udělá zle z krve či podobných věcí by neměl navštěvovat tento odkaz. Upozorňuji že je to 18+ a prosím aby nikdo nenavštěvoval tento odkaz pokud mu nedělají dobře rány...
Našel jsem starou fotku z toho jak jsem se pořezal... Kdyby někdo chtěl mít představu jak přesně... Ještě jednou, pokud nemusíte, neotevírejte to...
https://ctrlv.cz/ttww
Fotka je z té doby kdy jsem to udělal asi po třetí... Od té doby nic. Už pouze škaredé jizvy...

Pro jistotu si ukládám kopii tohoto článku kdybyb byl mým odkazem nějaký problém a článek by byl smazán :))

One, Two, Three

8. ledna 2018 v 23:38 | Is it important? |  All these shits
Teoreticky za 1 den 4 zprávy od lidí kteří jí znají o tom, jak jí chcou píchat... Jeba...

Sweet mother sweet mother...

8. ledna 2018 v 0:02 | Is it important? |  All these shits
Pokud se nepletu tak před třemi dny mi Zlato řekla, že přijede. Bylo stanovené datum. Když mi to řekla, namístě jsem se rozplakal. Byl jsem tak šťastný. Hlavou se mi honily všechny představy o tom, co všechno budeme dělat. Jak jí obejmu, dám jí pusu, budu usínat vedle ní a ona mě bude hřát svým teplem... O tom jak kdykoliv budu chtít, můžu se na ni otočit a dát jí pusu a obejmout ji. O tom jak s ní budu přes 60 hodin nonstop. Všechny ty představy mě od radosti rozplakávaly. Jenže nečekalo se dlouho a řekl jsem o tom matce. Zase jsem plakal. Tentokrát ale z přesného opaku radosti co jsem měl předtím a bylo to ještě 3x horší... Řekla mi že ne. Že tady nesmí přespat. Tak začal pokud se nepletu tří denní maraton pláče. Celý den jsem dneska vymýšlel jak bych to mohl udělat. Zlato mi řekla že pokud nebude moct přespat tady tak nepřijede... Takže další termín je o letních prázdninách a to ještě nevím, jestli mě vůbec pustí... Snažím se kvůli ní se usmívat a neznít jako troska... Nedaří se mi to. Ani trochu... Nedokážu myslet na to jak všechny ty obrázky jak jsme spolu pomalu hoří v ohni. Chci do toho ohně sáhnout a zachránit je. Jenže není jak... Jako malá vločka sněhu pomalu padají dolů z nebe avšak než dopadnou, roztopí se kvůli nedostatečné zimě... Když už vylezu z pokoje, jsem jako tělo bez duše. Nevím ani pro co jsem šel a když na mě někdo promluví, nevím o tom. Zase se spustila série nočních můr mezi kterýma jsou i TY noční můry kde se mi zdá o tom že si zase ubližuju... Ze zoufalosti jsem si na to vzal antidepresiva... Po tak dlouhé době... Dnes je ale zase vynechám... Jsem připravený na to se vzdát spánku... Nechci je brát... I kdybych začal tak účinek nebude okamžitý takže k čemu...
Rozesmívá mě způsob, jakým se mi matka snaží zlepšit náladu... Je pěkné když si rodič všimne že je jeho dítě smutné a jde mu koupit něco dobrého k jídlu. Není už ale pěkné to, když vám to jídlo začne nudit a na slova "Nechci mami, bude mi po tom zle." na vás vytáhne ohrané "Nevymýšlej."
Nechápu...
Alespoň na jendu věc se těším... Zlato mi pošle fotku z dob kdy byla ještě na střední. Je to strašně krásná fotka... Nejradši bych se s ní tady pochlubil... Rád bych ale vyhovuje mi tato "identita". Bezejmenný random idiot bez tváře, pouze jeho myšlenky. Ty si tady žijou svůj život. Mezi vámi a mnou není žádná komunikace... Pouze má hlava a lidi co to čtou...
Teď jsem se do toho ještě pohádal s matkou jelikož se mi na chvíli podařilo vypnout u hry ale musel jsme jít se psem. Zeptal jsem se jestli můžu za půl hodiny a ona po mě vyjela a začala křičet...
Život...
Vzal jsem psa a na půl hodiny vypadl do parku. V devět večer jsme tam seděl na lavičce a poslouchal písničky. Nic víc. Nepřítomně koukal na svoje staré boty a málem zapoměnl dýchat. Když jsem došel domů, vykouřil jsem 4 cigarety pod pět minut... Lehl si do vany, pustil si svůj playlist a nevnímal dále...
Další věc ze které mám strach je že Zlato řekla následující...
"Pokud to takhle půjde dál tak se rozejdeme."
Řekla to kvůli toho že si myslí, že ona je důvod mých špatných nálad... Až si na toto vzpomenu po tom co budu kompletně venku z deprese, řeknu si že to od ní bylo pěkné. Teď to vnímám tak že to semnou myslí dobře ale toto by mě srazilo úplně...
Teď se vzbudila kvůli noční můry... Alespoň trošku jsem jí rozesmál... Doufám že to alespoň trochu pomůže... Kéžby na ní platily slova "Miluju tě" stejně jako na mě. S tím jak často jí to říkám tak by už nikdy nebyla smutná...
Upřímně stále doufám... Pořád doufám že si matka všimne že jsem z toho že mi to nedovolila ještě více v piči než si myslí a slituje se... Jsem zoufalý... Ze zoufalosti jsem zkusil jednu z věcí kterou ZE ZÁSADY NIKDY nedělám... Zeptal jsem se i otce... A v ten moment to přišlo. Největší překvapení mého života, div jsem se od radosti nezbláznil. Řekl ne. Jaké překvapení taky... Kdo by čekal něco jiného... "Radost" :))
Pseudopřítelkyně je naštvaná za to že jsem jí u jednoho článku zapomněl zmínit. Konkrétně u toho že ten Shaker nebyl jenom od Blacka ale i od Pseudopřítelkyně.
Co mě ale DOST překvapilo je že si na mě vzpomněla Red. Psala Pseudopřítelkyni. Nevím co jelikož je na mě nasraná a po optání jsem dostal zdupa. Neříkám že si ho nezasloužím. Taky by mě mrzelo kdyby někdo udělal co já. Proto jí chápu.
Celý nápad s tím aby Zlato přijela právě padl... Nepřijede a konec.
Veškerá naděje může rovnout do... Nebuďme vulgární.
Ten pocit když jste chtěli napsat o něčem dost důležitém a nevíte co...
Ah. Ohledně Red. Odbloknul jsem si jí na fb a čekám co napíše. Jestli vůbec. Ale opravdu mě překvapilo že jí vůbec napsala a prý se na mě ptala a Black řekl, že se prý napsala že o mě má strach.
I am not breathing... I am surviving...
23:23... Přál jsem si aby to vyšlo... Stejně už to můžu říct protože se to nesplní...
Vtipné je že bych se kvůli toho zdal čehokoliv. Jenom proto aby přijela... A i tak to nejde. I kdybych si měl zkrátit život o polovinu (Death note fans pochopí) tak to prostě nejde...
Očekávám to. "Mohl by si mi něco vysvětlit?"
Cming soon...

Just btw. Křeček ve slovenštině zní dokonale... Škrečok...
'Cause all I ever be is a letdown...

Dont tell me you expected something meaningfull

2. ledna 2018 v 22:25 | Is it important? |  All these shits
Another guy showed up... Still calm anyway...
Uvažuju co je s Hrobařkou. Už hodně dlouho se neozvala. Pročítám si její blog a čekám na nové příspěvky abych pochitil alespoň malouo část toho co se děje.
Zase začíná škola anyway... Kinda sucks...
Před nedávnem (paměť selhala) jsem si hrál s dcerou od Zlata. Je úžasná. Alespoň trochu jsem tím odehnal ten strach z toho že by mě případně nepřijala.
My mind is confused. But I guess it has (nebo have?) to be like this...

Night over night and saddnes into new year

1. ledna 2018 v 1:54 | Is it important? |  All these shits
Jak na nový rok tak po celý rok? Díky tomu kdo toto vymyslel.
Takže sám sobě můžu popřát smutný rok 2018 plná deprese, žárlení, chutí rozbít pár čurákům hubu a "osamělých" nocí s vodkou... Jo, super...
Alespoň něco je na tom super... Dneska jsme si krásně "hráíli" s dcerou od Zlata, obnovil jsem přátelství s Proměnlivcem (idkyž o tom ještě neví.- Jsem piča a musím na to pomalu :)) ) a dostal krásnou děkovnou zprávu od Blacka... Life is fucked up. As well as new year. Because with each shot of vodka and firework I am getting down with my selfesteem and mood...
Excuse me sir, you are on fire....

Zkurvysyn vyšastaný... Nepřestane jí psát pííííííííčoviny a nepřestane...
Burn in hell and die like a dog prying for mercy bitch...

TečkaTečkaTečka

31. prosince 2017 v 2:01 | Is it important? |  All these shits
Source: Here



Bojuju s tím... Bojuju s tím a prohrávám...

Had a break called good mood

26. prosince 2017 v 16:03 | Is it important? |  All these shits
21. 12.
Velmi zajímavý poslední den školy. Nic jsme nedělali. První dvě hodiny koukali na volejbal. Nuda. Potom jsme měli ještě dvě hodiny účetnictví kde většina třídy hrála nějakou hru a já si poskládal deset židlí k sobě a lehl jsem si. Tak tvrdě jsem ještě neusnul. Celé dvě hodiny jsem prospal a pak šel domů. Šli jsme s Diamondem a Blackem. Zničeho nic naproti mě šel nějaký feťák v červené mikině. Ikdyž jsem uhl na stranu, schválně do mě narazil. Řekl jsem mu aby se uklidnil. Přišel ke mě, začal mi říkat nějaké hovadiny a pak mi jednu natáhl. První pěst co jsem v životě dostal. Kdybych nebyl tak překvapený tak bych po něm asi skočil i přesto že by mě asi zabil. Nebýt v šoku tak mě to totiž opravdu nasere. Zbytek cesty jsem se tomu smál a zastavoval si krev z mého nosu. :))
Trošku mě potěšilo že Zlato projevila náznak toho že jí to vylekalo. Upřímně nejen trošku.
22. 12.
Den na to jsme šli do kina. Pátek. Čekal jsem že to bude nesmysl. Nečekal jsem že film "Kráska a zvíře" ve kterém hrála mimojiné i Emma Watson se mi bude až tak líbit. Před třídou jsem klasicky předstíral jaká to byla sračka.
23. 12.
Tenhle den už tak fajn nebyl. O to horší že si za to můžu sám. Projížděli jsme fotky které si Zlato kdysi posílala se Stínem. Věděl jsem že mě to sebere. Nečekal jsem ale že tak moc. Jedna z mých špatných vlastností. Zvědavost. Konkrétně se to asi nazvat nedá. Chtěl jsem vědět něco co bych neměl abych měl pocit že předemnou nemá co skrývat. Ani takto to není správně řečeno. Zlato předemnou nic neskrývá (a pokud jo tak až moc dobře :)) ). Za to bych dal ruku do ohně. Spíše jsou tady věci které se mě netýkají a když to řeknu s nadsázkou tak ani jí ne. Extrémně zvědavý ale naštěstí vím co je dost. Alespoň si to myslím :))
24. 12.
Vánoce. Jeden z mých nenáviděných dnů. Jediné co na vánocích mám rád jsou dárky které dostanu a akce ve hrách jako třeba zimní mapy a podobně. Neměl jsem zrovna nejlepší náladu. Byl jsem bez Zlata a s rodiči. Ne, díky. Alespoň jsem dostal nový notebook za 25.000,- takže jsem spokojený malý gamer. :))
A dneska? Chybí mi ten víkend kdy jsem se Zlatem prokecal celý víkend (respektive den) a nevolala s nikým jiným, celý den se usmívala a pokud to šlo tak jsme všechno dělali spolu. Pořád mám v hlavě jednu otázku a jednu větu. Tu otázku mohla říct tak před týdem, možná víc, možná míň.
"Zamilovala jsem se do tebe více než jsem chtěla, takže jsou dvě možnosti. Zaprvé, můžeme to nechat tak jak to bylo o víkendu (ten o kterém jsem mluvil. Celý den spolu atd.). Nebo zadruhé, já budu více chodit s ostatníma na tsko (volat s dalšími lidmi které neslyším) a nechám si zadní vrátka."
Bylo myslím jasné kterou možnost si vyberu. I přesto že mi ale řekla že jí je to jedno a já si vybral tak si nejsem jistý, jestli to chce. Na jednu stranu říkala že ano a na druhou stranu je to poněkud jinak. Tím neříkám že nesmí s nikým volat. Moc dobře vím že u některých částí některých her to bez volání prostě nejde.
A ohledně té věty... Konkrétně padla zrovna včera. Neúmyslně jsem nadhodil téma sebepoškozování.
"Lidi co toto udělají tak by měli být zavření do Zoo."
Celé souvětí si nepamatuju ale bylo toho podstatně více a podstatně horšího. Potom si nejspíše všimla mého pohledu nebo jí to došlo. Koukala se do stěny, pak zavřela oči a já jsem tam jen mlčky ležel (leželi jsme už v postali a připravovali se na spaní) a čekal, jestli mi na to něco řekne. Zeptal bych se jí klidně teď ale vzhledem k tomu že nevím co řekla tak ani nemá smysl se ptát. Nechci aby si to zase přečetla tady na blogu a byla naštvaná že jsem jí to neřekl. Jen upřímně nevím jak. Nejde prostě říct: "To co si řekla včera ohledně sebepoškozování, to co si nepamatuju tak řekni mi k tomu něco, jak si to myslela?"
Sorry ale myslím že stejně tak jako já tak ani ona si to už nepamatuje a hlavně...
Není o tom co řešit. Její názor na to znám.
Just wondering 'bout shits...
Dneska mi ještě trošičku hnul s náladou fakt že musíme na chvíli k dědovi. Chtěl jsme aby dnešek byl takový den jako ty o víkendu ale děda a teamspeak mi to překazili. I tak jsem rád že mám dobrou náladu. ^^

Nonsence talking

19. prosince 2017 v 22:42 | Is it important? |  All these shits

Poslední dny se zlatem byly dokonalé. Měl jsem ji jenom pro sebe a když už ne, tak se mi věnovala více než ostatním a byl jsem pro ni priorita číslo 1. Ikdyž na ni někdo mluvil na Teamspeaku nebo jí někdo psal, vždycky jsem měl přednost. Pár neuvěřitelně skvělých dnů. Dnešek bych neoznačil jako špatný. mám dobrou náladu i přes drobnosti. Například to že ji pozval jeden z jejích ex na exkluzivní pobyt v Tatrách. Nejedná se o to že bych nějak extra žárlil nebo něco. Vlastně nejde o nic jiného než o to že je to další z jejích ex co by ji stále chtěl. Nebo spíše další člověk co by jí chtěl? Je tolik lidí se kterýma by lusknutím prstu mohla něco mít. Bydlí blíže, někteří jsou hezčí... Tímto nechci říct že by mi měla být nevěrná. to určitě ne. Spíše jenom že se cítím oproti ostatním jako nic do kterého se naštěstí zamilovala. Jednoduše řečeno, bojím se že jí buď omrzím, nebo příjde někdo jiný.
Další z "drobností" co pro kokota jako jsem já mají neuvěřitelný význam je její spánek. Poslední 2 dny mám pocit že spíše mluvím s někým jiným mezitím co Zlato spí. Není nijak zlá, podrážděná ani jiná. Jen je unavená. Bije jí to z očí. Neuvěřitelně moc bych chtěl aby si šla někdy lehnou dříve a nechala hraní na jindy. Taky jsem jí o to několikrát prosil. A i kdyby se tak stalo, její dcera mívá noční můry a ona se kvůli tomu nevyspí. Dneska to řešila energeťáky míchanými s kávou... Ať si kdo chce co chce říká, mám o ní strach. toto rozhodně není dobré a já mám pořád před očima tu představu jak omdlívá vyčerpáním a padá pod kola auta...
Pamatuju si stejnou scenérii s Povětrnou. Vždycky když byla unavená tak jsem se jí za den minimálně 10x jestli je všechno v pořádku protože očividně nerozeznám únavu od zlé nálady. Teď jsem zjistil že vlastně ani dobrou náladu nemá. Proč mi něco říká že to bude únavou? Ať je to jakkoliv, když je unavená tak se těžce užívá den který máme vyhrazený jenom na sebe když usíná za počítačem a tváří se jakoby nic a volá s ostatníma na tsku a já jsem zase druhá možnost... Nic jí nijak nevyčítám... Spíše se jedná o to že je mi to líto... Když spolu mluvíme, ona se zasekne a začne mluvit s někým úplně jiným. Já pak chci být hodný a nechat jí ať si pokecá s kamarády (mezi kterými je Stín což je na tom asi to nejhorší) a tak moc nevnímám co říká. Nechci přecejenom odposlouchávat cizí rozhovory... Stejně tak jako teď... Hraje LoLko a já nevím jestli to co říká je mířeno na mě nebo na ně. Jenže když jí na to dám prostor, jsem označen za ignoranta (ikdyž to tak nemyslí). Je vtipné že i přes to všechno co jsem tady napsal si sice zuby nechty ale předsi držím dobrou náladu. Už bych ale měl jít spát dříve než se sesype. Jsem rád že jsem vymyslel nový způsob jak můžeme volat když jdu spát. Dávám si noťas k lehátku (protože postel mi pochcal pes když byl sám doma). Díky toho ona vidí na mě jak celou noc spím (nevím proč ale jsem za to rád. Asi proto že kdyby jí vzbudily noční můry tak tam jsem "s ní".) a stejně tak já. Vysadil jsem antidepresiva... Nejsem si jistý jestli je to chytré protože co jsem sám zpozoroval tak dva hlavní problémy se zase vrátily ale v podstatě to nepřímo dělám kvůli Blacka... Dost se ve mě nashromáždilo pár věcí. Ať už jeden článek na jeho blogu, tak to jak o tom mluvil atd. Slovo nashromáždilo je asi nevhodné neboť to zní jako bych se za to na něj nějak zlobil nebo tak. Spíše než to mě to donutilo přemýšlet. Možná to byl takový hec. Chtěl jsem ty prášky spláchnout ale (je to vtipné ale je to tak) neměl jsem na to. Chci si je nechat kdyby bylo zase nějak hodně špatně... Stát se může cokoliv a stačí k tomu opravdu málo. Nejde o to že bych měl nějak potřebu je brát. Závislý na nich nejsem :))
Spíše to jsou takové ty zadní vrátka pro případ nouze. Ty dva hlavní problémy představují noční můry a hrocení některých věcí. Hlavně tedy ty noční můry. Zase se mi zdá o tom jak mi umírají blízcí, jak mi říkají věci které bolí, jak si sám ubližuju, sny které lze jen stěží vysvětlit (například to že se koukám na nějakou fotku a za se začne přibližovat na ústa dotyčného (nikdy jsem toho člověka neviděl, vždy jiný btw.) a začne mi něco řvát do ucha a čím blíže to je, tím hlasitěj to řve.
Do toho mě teď mamka krásně vytiltila tím co udělala. Většinou když vylezu z vany tak mi hrozí zákaz života když si otevřu okno. Teď mi ho sama otevřela, klepu se zimou a jsem nasraný. Nejen kvůli toho. Dneska je celkově strašně příjemná...
Trápí mě že má + - 6 hodin pravidelně přerušovaného spánku... Není to dobré...
Ah man... 22:44 a ona si jde zase s někým psát... Je mi jedno že si s někým píše. Alespoň teď :))
Co mi ale není jedno že je to místo spánku... :(
Snad jednou...
Snad...

Nejhorší na tom je že volá i v nevhodných momentech. Alespoň jsem si dneska udělal radost Starbucksem... Byl to teprve můj druhý ale asi začnu sbírat ty kelímky se jmény. Další bude RUG :))

Black mi koupil na vánoce Shaker. Konečně si můžu svým způsobem splnit jeden ze snů. Uvidíme jestli se mi podaří dostat do oka míry a podobně. Cant wait for it ^^


V komentářích opět anketa. Budu rád za každou odpověď. ^^


Fear the call

13. prosince 2017 v 15:22 | Is it important? |  All these shits
Spojil se strach, nenávist, vzpomínky a únava a rozeběhli se přímo naproti mě... Dnešní den bude zajímavý...

Stín jí začal čím dál tím více psát a hrát s ní a k tomu nesmí chybět volání... Kdykoliv o něm slyším jenom zmíňku, slyším ty slova co mi Zlato řekla... "Mohlo by se to vrátit."

Nervous...

Expectations are always worst

12. prosince 2017 v 22:40 | Is it important? |  All these shits
Rodiče jsou peklo... První se zase hádali kvůli kliky na dveřích, potom měli dlouhý proslov k tomu jak jsem k piči a jak bych měl něco dělat se svým životem... Už jenom to jak přišli tak mě neuvěřitelně nasrali všema svýma kecama. Celý den jsem byl zkleslý. Těšil jsem se na úsměv od Zlata ale ta taky nebla očividně v nejlepší náladě. Doufal jsem že se včerejšek, den který jsem si opravdu užil, bude opakovat. Nemám špatnou náladu... Jen nějaký pocit který neumím popsat... Goodnight.

Stín mě do toho sere každým dnem víc a víc...

Kéžby se to jednou stalo...

Btw. asi mi někdo něco přihodil do jídla. Nějaké silné houbičky. Běhá mi tady po pokoji chlap s černou mikinou a kapucí. Halucinace4ever :))

Otázka dne...

10. prosince 2017 v 22:44 | Is it important? |  All these shits
Proč se bavit s někým kdo vás psychicky vydírá? Když vám někdo pravidelně ubližuje a i tak s ním držíte kontakt a necháváte si to líbit?

Příjde vám to normální? Nebo závislost?

Matter of time?

10. prosince 2017 v 20:14 | Is it important? |  All these shits
Jsem v tom stádiu do kterého jsem nechtěl už nikdy spadnout. A spadl. Je mi už jedno kterým směrem se můj život vydá. Ať už to bude jakýmkoliv, je mi to u prdele...

Jak probíhal tento víkend... V pátek jsme byli na šest hodin domluvení s Blackem, Pseudopřítelkyní a dalšími lidmi na autobusové zastávce poblíž mého bytu. Šlo se pít. Zlato byla z tohoto dne celkem... Nervózní? Každopádně se mi povedlo něco, co jsem dlouho chtěl. Nic neřešit. Pseudopřítelkyně plakala, Black byl v nervech a dvě další kamarádky co tam s náma byly taky neměly nejlepší náladu. A já tam byl jediný kdo se usmíval jako kokot a konečně prostě nic neřešil. Myšleno jinak než to zní. Samozřejmě že jsem se jim snažil pomoct. Jen jsem si to nenechal jít k srdci. Snad mě chápete qwq
Zlato mi řekla že Stín na nás dva přišel a dělal si z ní kvůli toho srandu. Nenávist se ještě prohloubila. To ale stranou. V sobotu jsem měl být celý den se Zlatem. Ozval se Black a Diamond že by jim dost pomohlo kdybych přišel k nim na byt. Mimochodem, zmiňoval jsem se že jsem v ten pátek byl solidně opilý?
Zeptal jsem se Zlata, jestli by jí nevadilo kdybych šel. Jak to shrnout? Říkala ať jdu, brečela, říkala jak je to v pořádku a pak mi to vyčítala. Když jsem došel k Blackovi, snažil jsem se nemyslet. Nabízel jsem jí že můžeme volat i milión dalších věcí. Odmítala. Potom se mi vybil mobil a když jste opilí, blbě se hledá nabíječka. Když jsem došel domů, zjistil jsem zajímavé věci :))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

Zlato mi řekla, že mě chtěla podvést ale neměla na to odvahu. :))))))))))))
Alespoň vidím, jak moc jí na mě záleží...
Jsem do tebe zamilovaná až po uši, říkala.
Chtěla jsem tě podvést, říkala.
Sorry ale co si mám doprdele myslet?
Zrušil jsem pro ni hodně akcí. Nevolám s nikým jiným, ani s Blackem, protože chci být s ní a ona nechce být s ním. Snažím se pro ní dělat všechno ale když si chci udělat den dva pro sebe, chce mě podvést...
Ještě navíc s člověkem na kterého kurva dost žárlím.
I am done... I am fucking done...

A nejlepší věta. "Skoro každý viděl moje kozy."
Ok. Dost internetu už bylo.

TDG

7. prosince 2017 v 19:19 | Is it important? |  All these shits
Aktuálně závistlý na této písničce.

Nenávidím rozhodování... Opravdu moc... Neustále si muset vybírat když chci mít obojí... Jenomže to nikdy nejde...
Už opravdu nevím co mám dělat... Jsem zmatený. Chci řešit všechno ale jsem tak moc unavený že to prostě nechávám probíhat kolem mě a náhodně vytahuju z proudů jedno rozhodnutí za druhým a ani si nekontroluju, jestli je správné...
Žárlivost opět objevuje novou hranici. Žárlím na třináctiletého kluka z WoWka (PC hra) se kterým se baví o análním sexu...
Celkově nenávidím každého člověka který jí napíše o nudes nebo jí říká jak by jí píchal...
Řekla mi že když se jí nevěnuju tak to takhle dopadá... Měla mutnutý mikrák a neposlouchala mě. I tak beru ale vinu na sebe... Je to moje chyba když jí to tak přišlo... Tak moc bych teď potřeboval slyšet co ke mě cítí... Mám ale spíše pocit že už tomu nedává naděje... Mám pocit že ať se snažím sebevíc tak to nikdy není dost... Chci aby byla šťastná... Když hraje WoWko tak se jí ptám jestli se nemám mutnout abych jí nerušil... Vím že nerada mluví o tom jak se cítí tak se snažím se jí ptát co nejméně... Jsou to všechno maličkosti ale nevím jak se snažit více... Chybí mi ten pocit že mě někdo miluje... Vím že jo... Doufám...

Už jenom to že když se jí zeptám na něco na čem mi záleží tak v půlce odpovědi se zastaví, začne si s někým psát a pak už ani neví na co jsem se ptal podlamuje mou... Naději...

Dost už...

4. prosince 2017 v 11:02 | Is it important? |  All these shits
Začíná to semnou být zajímavé... Teď jsme ve Tvorbě Webových Stránek psali test. Chyběla mi tam jediná věc. Zarovnat text na střed. Problém byl v tom, že tam byly skryté odrážky tudíž příkazem "text-align: canter;" to nestačilo.
Zeptal jsem se na pomoc Blacka. Sedíme tady Black, jeden můj kamarád a potom já. Když jsem se ho zeptal, jestli neví jak to udělat, začal mi to vysvětlovat. Nepochopil jsem jej a začal zmatkovat, jelikož jsme měli dvě minuty na odevzdání. Nevěděl jsem kde a kolik to odsadit... Ten kamarád se mi začal smát a Black začal chytat nervy. Pak už jsem to nevydržel a odevzdal jsem to bez vyřešení toho problému. Potom jsem se zeptal učitele, jestli můžu jít na záchod a tam jsem se zavřel a brečel... Brečel jsem tam jako malé děcko... Nebrečel jsem kvůli toho, že dostanu za 2. Upřímně dokud nemám za 5 tak známky neřeším ale v TWSku bych opravdu chtěl mít dobré známky... Spíše se jedná o to že se v tomhle předmětu opravdu snažm a dopadne to takhle... Flashbacky ze základky... Stydím se za sebe... Chodit brečet na záchod jak malá holka... Od rána nemám zrovna dobrou náladu... Mám upřímně dost na hovno náladu ale nevím proč...
Zlatu píše zase ten kokot... Pojmenujeme ho třeba "Čelo", jelikož jeho plešatá hlava je lesklejší než moje budoucnost. Upřímně je to jeden ze tří lidí kteří mě naserou už jenom tím že slyším jejich jméno... Nejedná se mi o to co jí píše. Neřeším ani že si píšou. Spíše je to strach z toho že tuším jak to dopadne. Zase jí začne psát sračky, ona se naštve a toď vše ke krásnému dni... Je mi jedno jestli si s ním píše nebo ne. Jen vím že je to otázkou času kdy jí zase zničí náladu...
Už pomalu přemýšlím co všechno si pustím za filmy... Zatím jsem na tomhle:

  1. Na svatého valentýna
  2. My dva a křen (srdcovka, ikdyž né moc romantická)
Zatím to jsou jenom dva filmy... Byl bych rád kdybyste mi nějaký poradili ^^
Tyhle dva nejsou zrovna nějak extra romantické, já vím...
Ale mám ty filmy rád... Whatever...

Feeling like a useless shit. Every day it gets stronger... Its only matter of time when I break down...

Belive

3. prosince 2017 v 20:57 | Is it important? |  All these shits
Vzpomínám si jak jsme u této písničky s Povětrnou řešili jestli jsem "dobrý člověk."
Měl jsem depku a našel jsem tuto písničku. Říkala že nejsem zlý člověk... Co by si myslela teď?
I kdybych nebyl zlý tak se stále vidím v té písničce...

I cant belive
That when I breathe
Theres one good thing inside of me
Just one good thing inside of me...

Nevěřím tomu... Přesně jako v té písničce. Není ve mě nic dobrého. Ať už mluvíme o nějakých kladných vlastnostech tak o tom, že jsem k ničemu. To že jsem více méně obětavý... To je jediná věc na kterou jsem přišel... Jinak nic... Co je na mě dobrého? Co je ve mě dobrého...

Taky jsem zauvažoval nad tím, jak to vlastně bylo s mou žárlivostí. Když jsem byl s Povětrnou, nestalo se že bych někdy na někoho žárlil. Za 2 roky vztahu jsem ani jedinkrát nežárlil. A teď se Zlatem? Možná jsem začal žárlit kvůli toho, co se stalo mezi mnou a Povětrnou... Netuším ale žárlím... Pomalu i na její dceru. Nechci o ně přijít...

Další z flashbacků je moment kdy jsme hráli World of Warcraft po tom, co jsme na něm byli v kině a dostali měsíc zdarma. Ani nevím proč jsem si na to vzpomněl. Snažím se v tom najít nějaký důvod nebo nějaký pocit ale prostě nic. Je to bezduchý obraz před očima kterého se nedá zbavit. Pokud si ale ěčím jsem jistý tak to že už k ní nic necítím. To že o ní mluvím a jak říkám že mi chybí to jak jsme dělali to a to... Není to tím že by mi chyběla ona. Spíše to jsou věci které bych chtěl teď dělat se svým Zlatíčkem (kdybych jí takhle oslovil tak mě asi sežere zaživa). Chtěl bych zase dělat snídaně do postele, psát slohovky na dobrou noc a podobně... Opravdu moc jí miluju. O to více mě ale děsí že mě posílá za jinou... Chápu to... Jenže moje vlastní naděje kolísá...
Běhá mi teď hlavou jedna věc... Kolika věcí se vlastně vzdávám. Nevadí mi to.
Vždycky jsem se chtěl starat o svou těhotnou partnerku, být u porodu, oženit se... Jasné. Idiote vzpamatuj se... Je ti 18 a mluvíš o svatbě a dítěti... Takových věcí je více... Jenže všechny jsou až moc dopředu... Asi si na jeden den vypnu facebook, instagram, snapchat, hry a všechny další věci a jediné co budu dělat je koukat na romantické filmy s čokoládou a brečet u nich... Ano... Jsem žena... A neskutečně mě to sere... Jsem více měkký než vejce na měkko :))))))))))))))))))))

Fajn. Není nic špatného na tom když je kluk citlivý. Jenže já jsem PŘEcitlivělý... Přirovnal bych se k vlhké 15 co stále věří v prince na bílém koni a masturbuje nad Justinem Bieberem :)))))))))))
(Hate inc.?)
Je to opravdu moc... Místy ale přeci... Čím více se nad tou myšlenkou že jsem žena člověk pozastavuje, tím větší to dává smysl. Vždyť mám už i menstruační kalendář. Sice "krvácím" jeden den a potom je odemně na dva dny pokoj jenomže ve finále to stejně dělá typických 5 dnů v měsíci... Je to jedna z věcí kterou na sobě od srdce nenávidím... Chtěl bych být něco jako polozmrd (vytvářím zde nové živočišné rasy).
Zpátky k romantickému dni... To že bych vypl vše co zprostředkovává jakoukoliv komunikaci je pro dobro ostatních. Ten den mě rozpláče i kapka vody co spadne ze střechy protože spadla moc tvrdě.... Ne... Nejsem kluk. Jsem žena s penisem. o.O

Fuck me
:)))))))))))))))))))))))