If you dont like trash-talking about death, than leave.

Přehodnocení

Včera v 17:41 | Is it important? |  All these shits
Welcome back...
Hlavou mi teď běhá nejméně milión otázek... Proč je lidstvo tak zkažené? 2/3 dospělých co znám někdy vztáhli ruku na ženskou (a tím není myšlena facka - ani tu neuznávám). Nejméně 2/3 dospělých co znám jsou rozvedení. A ještě jsem ze všech těch případů nezažil, že by byla na vině žena. Tím nechci říct že všichni muži jsou hovada nebo naopak všechny ženy svaté. Pouze popisuju mé zkušenosti. Neříkám že rozvody jsou špatné. Přecejenom welcome in 21st century. Spíše mě zaráží jak lehce může muž ženě/žena muži zkurvit život. Nebo alespoň náladu na pár dnů... To že muž který vztáhne ruku na ženu je pro mě odpad společnosti už víte delší dobu (pokud jste četli starší články). Smutné je že jich ale znám tolik, že začínám ztrácet víru v normální lidi. Celý tenhle článek nemá smysl. Jen vypisuju co mě napadlo. Je to taková jedna z myšlenek kterou se mi v tom proudu. Let it be...
 

Welp

14. října 2017 v 1:23 | Is it important? |  All these shits
A stejně to nevydrží...

Nový článek

13. října 2017 v 18:33 | Is it important? |  All these shits
Dnes jsem se vzbudil kolem desáté. To znamená že mám už sedm a půl hodiny dobrou náladu. Nezvyklé. Po včerejšku je její úsměv přesně to co potřebuju. Dost mě ale mrzí co se stalo s Pseudopřítelkyní. Myslí si že mě nezajímá a že se mezi náma něco změnilo k horšímu. Osobně jsem takový pocit neměl. Moc mi nepsala ale to si dávám za vinu spíše sobě jelikož já jsem tu ten co nepracuje a jenom vysedává doma takže to její chyba nebyla. Mrzí mě že si myslí že nejsem vděčný za to jak mi zlepšovala náladu. To samé mě mrzí u Rage. Každé mé děkování vypadá trošku jinak. Někdy děkuju pár lidem jmenovitě pouze za konkrétní den. Někdy všem za celou dobu.
Děkuji Blackovi za to, že mě vždycky postaví na nohy když si začnu plést sny a realitu. Za to že i kdybych mu zavolal ve čtyři ráno že jsem v prdeli a potřebuju ho tu tak dojede.
Děkuji Hrobařce za to, že mi dala ten nápad s psychiatrem a za všechny její psychologické analýzy :))
Děkuji Pseudopřítelkyni za všechny ty objetí a ramena, která mi nastavila na vyplakání když jsem to potřeboval. A taky za opravování mé gramatiky. Kde bysme :)) bez ní byli. 0:)
Děkuji Rageovi za to, že by se za mě pobil i s rozjetým vlakem nebo skupinkou naštvaných fotbalových fanoušků (otázkou je, co je horší?).
Děkuji Diamondovi za to, že aniž by o tom věděl tak mě vždy rozesměje těma kravinama co říka a taky za to, že si s ním můžu kdykoliv pokecat o LoLku. :))
Děkuji DJovi za to, že kdykoliv začne mít pocit že mám špatnou náladu, vezme pivo, cíga a je u mě dokud mi není lépe.
Každý má svůj způsob pomoci. Někomu může připadat že objetí není pomoc nebo že to není tak velká pomoc jako něco jiného. Omyl. Každá pomoc je pro mě velice cenná, velice si jí vážím.
Ve finále bych chtěl všem poděkovat hlavně za to, že tu byli kdykoliv jsem je potřeboval. Nehledě na to jestli byli šťastní nebo ne, byli tady. A za to jsem opravdu moc vděčný. Slovy to vyjádřit nedokážu a na činy se ještě nenaskytla taková příležitost abych jim dokázal, že mi zachránili život.
 


AWSD

12. října 2017 v 21:18 | Is it important? |  All these shits
I am breathing but dreaming. I keep doing what's wrong. Still in same railway...

Is that a purple or pink?

9. října 2017 v 2:18 | Is it important? |  All these shits
Jsem tak rád že je Red kompletně pryč z mojí hlavy. Teď se ohlížím za tím co jsem psal a nechápu sám sebe. Pouze se potichu usmívám a jsem rád že jedna věc je pryč. Všechny ty stavy co jsem měl a to všechno... Vlastně poslední den kdy jsem na ní myslel bylo 24. září. Jsem rád za to jak teď věci jsou a nic bych zatím nevěděl. Možná ze mě teď mluví moje extrémně dobrá nálada ale pokud to takhle zůstane, nebudu si na nic stěžovat. Tak roztomile spí... ^^
Den co den mě čím dál tím více trápí Hrobařka. Každý den stalkuju její blog a je mi líto že se cítí tak jak se cítí. Kéžbych jí měl jak pomoct.

Every day used to be painfull. I didnt even belived in happy days. But now? Walking on the edge but still feeling like I am in heaven. With her ^^

Spark in the darkness

6. října 2017 v 16:37 | Is it important? |  All these shits
Nálada vydržela jeden den. Ani ne celý :))
Teď mám zvláštní pocit... Na označení "neutrální" nálada to nesedí. Přesto však nevím jestli jsem šťastný nebo smutný...
Jediné co vím je že mám potřebu jí nějak dokázat jak moc jí miluju. Nejradši bych jí to psal každých deset minut ale něco mi říká že to není nejlepší nápad :))
Spíše se mi ale nálada přiklání k té dobré. Jsem s ní na tsku, poslouchám jak nadává u WoWka a jak si její dcera zpívá... Dělá mi to radost. Už jenom její krásný hlas... ^^

So this is what its like to be [HAPPY]

4. října 2017 v 20:12 | Is it important? |  All these shits
"Byla bych se kvůli tebe schopná vzdát čehokoliv"
<3

Konečně to cítím. Konečně se cítím šťastný tak že bych se rozletěl! ^^
Už zase dýchám.
Už zase viídm hvězdy přes strop mého pokoje. Už zase se cítím silný a zdravý. Mám pocit že díky ní dokážu cokoliv.
Dochází mi milióny věcí a cítím se jako bych byl hyperaktivní. Mám tunu pozitivní energie ^^

Ale trvalo mi to pěkně dlouho :D

Celý den jsem se topil v černočerné tmě a bylo mi na hovno. Pak mi Black a "Zlato" podali ruku a vytáhli mě z toho. <3 ^^

DĚKUJU

Timebomb

3. října 2017 v 21:58 | Is it important? |  All these shits
Jsem jako časovaná bomba... Posledních pár sekund zběsile utíká na ciferníku a až dojde čas, vybuchnu. Zničím se. Zatím jsem jenom lehce doutnal... Teď mám pocit jako bych se měl každou chvílí zničit... Daní lidé v tomto dokážou číst mezi řádky...

Proměnlivec mě dneska dokonale nasral... Ještě chvíli v sobě budu držet co se stalo ačkoliv to už není před kým skrývat... Krásná ukázka toho jak moc dokáže respektovat své přátele. Dozvěděl jsem se o něm ale více.

Dneska je den nahovno. Od základu. Ráno jsem si neměl jak vzít antidepresiva takže i tři hodiny ve škole byly utrepním a přišly mi jako trojhodinovky.

Můj koment pod TOUTO písničkou :))
Očividně si rád ubližuju jeliíkož jí nenávidím a stejně si jí pouštím :))

Last song my girlfriend send me... She wrote that she was thinking a lot while she was listening to this song... Than she left me after two years just because some boy had better marks in school than me... I gave her everything and she left me like piece of shit... Since than i hate this song... But YouTube autoplay keeps playing it... Thanks for making me suffer even more :)
Proč mám takovou náladu?
Proč mi vadí věci které mi normálně nikdy nevadily a ani by mě nenapadlo, že by mi někdy mohly vadit.
Proč si nedokážu zodpovědět ani jedinou otázku po tom co nad nimy přemýšlím celé dny...
Stále ty samé myšlenkové pochody ale přesto zcela jiné. Měl bych je tak dobře znát ale přesto jsou pro mě jen náhodnou neznámou avšak povědomou tváří v davu lidí. Jako záhadná žena která se vám hnusí už od pohledu ale síla zvědavosti vás láká podívat se pod její závěj...
Je to jako snažit se vzpomenout na něco o čem jste nikdy nevěděli.
Takhle vypadá mé hledání odpovědí a způsobu jak se dostat z té nekonečné smyčky...

Život je jako korekce textu.
Stále mě utvrzuje v tom že mám pravdu když řeknu že život je napiču. :))

Mám tolik myšlenek co chci říct ale když k tomu dojde, nevzpomenu si ani na jednu... Jako by se mě něco snažilo udržet pryč od toho abych se svěřil...

Ten pocit když mi řekne "Zlato"... Oh maan...

School be like

3. října 2017 v 11:05 | Is it important? |  All these shits
Zvědavost mě opět dostala do krásných stavů.. :))
Čtrnáct... Další číslo na seznamu které nenávidím :))
Do toho jsem si ráno nevzal prášek. Tenhle den stojí za hovno... Doufám že mi ho alespoň odpoledne pomůžeš zlepšit...
There are still promises that make me stay alive...

Why am I still alive?

1. října 2017 v 19:53 | Is it important? |  All these shits
Nebaví mě to. Nebaví mě se ráno probouzet smutný, po cigáru a snídani být na deset minut být v pohodě, pak zase být smutný, potom být s kamarádkou na Teamspeaku v pohodě a jen co někdo minutu nepromluví tak mít chuť se zabít. Po obědě dvě cigára a zase jsem na chvíli v pohodě. Lehnu si do postele abych se na pět minut natáhl a cítím se dobře. Mám pocit že se to konečně zlepšuje a po třech minutách mě o opaku přesvědčí tvrdý pád na hubu. Potom zase Teamspeak a takhle se to točí dokola. Proto tomu říkám horská dráha... Rychly slet dolů a potom zase pomalu nahoru v nekonečné smyčce.

New song in playlist -> (Also actual mood)

Vím že jsem idiot a vím co dělám za chyby (většinou). Vím co můžou mít věci za následky ale nechci to ani vědět ani slyšet. Nechci slyšet že je to nemožné. Nechci slyšet že jsem idiot. Vím to o sobě. Jen to nechci slyšet protože když mi to řekne někdo další tak jsem do té doby kvůli toho stihl alespoň 3x brečet. Vím že jsem jenom zkurvený kus plechu znečišťující přírodu. Jsem vypatlaný kokot. K tomu ještě navíc přidělávám kamarádům starosti/problémy. No nejsem super? :)
Musí být fajn jít spát s tím že víte že se váš kamarád chce zabít :)
Kdybych věděl jak přestat dělat takovéhle píčoviny které nikomu nepomáhají tak bych to dělal. Jenže já už opravdu nevím co mám dělat... Mám pocit jako by někdo jiný ovládal mé tělo...

Píše jako by mě milovala... Všechno nasvědčuje tomu že bychom mohli mít vztah... Jen tam chybí ta možnost to uskutečnit...

Playing with my mind

1. října 2017 v 3:04 | Is it important? |  All these shits
Nechci se vymlouvat na to že jsem nemocný... Co ale chci je aby si lidé uvědomili že když mi je tak jako je mi právě teď tak že se nebaví semnou. V depresích mi jen těžko dochází jaké následky nebo jak moc může člověku ublížit co řeknu a naopak. Některé věci slyšet nechci a některé ano. To co bych normálně hodil za hlavu mi v tomhle stádiu ubližuje. Chvíli jsem si myslel že je to lepší ale až teď mi došlo k jak rapidnímu zhoršení došlo... Moje senceless kecy začínají pohlcovat můj mozek a nevím co píšu. Nechci se na to vymlouvat ale skončil jsem na silnějších antidepresivech a místy dokážu jen stěží přemýšlet. Když něco řeknu tak se to tímto nedá omlouvat ale na některé věci potřebuji čas a některé věci nepotřebuju slyšet podruhé když už mi samotnému došly. Třeba jako teď. Nepamatuju si co jsem v tomhle článku napsal a co ne a to ho píšu necelé dvě minuty. Co tímhle chci říct? To že jsem vděčný za každou pomoc i kdyby mi měla ubližovat ale zase jsem se do sebe začal čím dál tím více uzavírat. Je mi líto jak si lidé mohu vyložit to co řeknu/napíšu ale zkuste to brát s nadhledem. V koutku duše kde žije moje normální Já bez depresí bych vám chtěl poděkovat už jenom za to, že mě ráno pozdravíte. Na nikoho se nezlobím ikdyž se to tak může na první pohled jevit. Vděčím si jakékoliv pomoci v jakékoliv podobě a s jakýmkoliv následkem. Dává to totiž najevo že vám na mě záleží a nic mi nepomůže s mýma depresema než pohled na to, jak se lidi snaží i přesto jak marné to semnou je. Děkuji. I lidem jako je ValarMorghulis který si očividně čte každý z mých článků. Jsem vděčný už jenom za to že mi tady někdo vloží koment. O to víc jsem pak vděčný za to, když vidím že se mi náhodný člověk z internetu snaží pomoct. Stejně tak to je i s mými přáteli.

DĚKUJI


Kinda funny že to vypadá že všechny mé stavy jsou jenom kvůli holkám. Pročítám si své starší příspěvky a hledám nějaký ve kterém jsem se o holce nezmínil... Kéžby byly jenom ony tím důvodem...

Takhle vypadá mlčení?

1. října 2017 v 1:12 | Is it important? |  All these shits
Psal jsem Pseudopřítelkyni co se děje... Prosil jsem jí aby to neříkala Blackovi. To jsem ale nevěděl že i přes to že jsem říkal aby držel jazyk za zuby to Black už věděl od Rage. Přesně jsem věděl proč to nemá dělat... Následná odpověď mi moc nepomohla... Co se děje? Teď to nechci ani psát... Až se věci trochu vyjasní tak se tu z toho vypíšu... Po dnešku jsem se (aniž bych chtěl) do sebe více uzavřel... Už jsem v takové fázi kdy to nechci psát ani tady... Dneska jsem si musel dát na večer hned dva prášky antidepresiv... Neměl bych... Ano... Ale i tak jsem to udělal... Proč? Protože se mi vrátili mé nejčernější myšlenky...

Dark Piano...

30. září 2017 v 15:40 | Is it important? |  All these shits
A match was lit
and way too fast it hit
my hearth of gasoline...

My mood is falling like a pigeon shot in the sky.
Hopeless without any attempt to save myself.
I let myself to fall into the big dark crack in the earth.
Inside of this crack is not only darkness embracing my hearth but also loneliness and pain.
Again i tried to run away from that shadow wich is holding my hearth.
Once again that shadow is the only way I can heal it because I cutted my hearth again.
Again I fell in love with someone I cant afford.
Again I let my hearth do whatever it want and again it was mistake.
Again and again and again...
Will I ever get my lesson?
Will I ever stand up as a strong man instead of falling down like little kid?
So many questions but i cant find a single answer.
My suicide thoughts are again my only friend i can talk to.
Again I cant tell a single word to my friends.
But why? I want it so why cant I just do it?
Because I am weak. I already surrendered. I know it.
I know a lot of things like I cant be with that girl I want to. So why my hearth dont understand me?
Wich language I have to talk so my hearth will finally listen to me?
Why is my own hearth trying to kill me?
Why is life so unfair? Or is it fair?
Have I ever acted so bad so I deserve this?
At least one answer for all those questions... Pleas...
Because I am drowning in the pain of my own heart...
And noone is here to rescue me...
She is so perfect...
She even like my defects...
But still its impossible to be together...

You shouldnt love what you cant get...

Why did I born like this?

29. září 2017 v 20:32 | Is it important? |  All these shits
Current mood > Wanna die
Zase si dělá co chce. Zase mě neposlouchá... Kdyby se bez něj dalo žít tak se ho bez váhání zbavím... Zase špatná volba... Srdce...
Chceme jen jediné a to je být milováni tak proč si vybíráme ty nedosažitelné lásky? Proč se prostě nemůžeme zamilovat tak aby to bylo možné splnit?

Another day another pain

28. září 2017 v 19:18 | Is it important? |  All these shits
Včera se chlastalo. Moc jsem se na to netěšil protože si chci už 2 týdny zahrát LoLko ale díky rozbitých USBček a údržby Wifi/EUNE si nemám jak zahrát :))
Dneska jsem už od rána unavený (spal jsem s Proměnlivcem v jedné posteli... Nebylo tu místo a spadl jsem na rameno takže ho mám naražené a blbě se s ním hýbe). Proměnlivec odešel asi až v 16:55 a potom jsem se šel koupat takže jsem za noťas usedl až teď. Pecka... Celý den se nasírám už i nad zbytečnostma a do toho se teď ještě rodiče pohádali. "Rozesmála" mě fotrova věta "Ještě jednou na mě zvyš hlas a já ti do těch hřibů kopnu."
Life is good :))
Nenávidím to tady.
Nenávidím to všechno...

Life is fucking shit

24. září 2017 v 22:07 | Is it important? |  All these shits

Listen to this --> Actual mood :))

Pondělí: Ze školy jsem dojel k babičce. Na to jak většinou byla pohodová tak v ten den byla poměrně rozlítaná. Byla nervózní a moc se s ní nedalo mluvit. Měl jsem napiču náladu... Ten den naštěstí nebyl ničím speciální... Nebo bohužel?

Úterý: Do školy jsem nešel. Byl to den D. Tím myslím den kdy jsem šel k psychiatrovi. V deset jsem tam měl být. Asi patnáct minut jsem bloudil takže jsem tam přišel tak o deset minut později. Naštěstí to nevadilo. Šel jsem tam k sestřičce a ta mi udělala nějakou psychickou analýzu. Řekl jsem jí všechno. Zcela upřímně. O tom jak nenávidím rodiče, o tom jakou jsem měl minulost... Vše. Dostala mě ale jednou otázkou.
"Myslíte si že máte větší IQ než vaši rodiče?" Byl jsem z toho celkem rozhozen.
"Nemyslím si o sobě nic hezkého ale s jistotou můžu říct, že mám větší IQ než oni dva dohromady." Poté jsem šel přímo za psychiatrem kde jsem to všechno zopakoval.
"A co od nás očekáváte?" zeptal se mě. Nedokázal jsem odpovědět. Chválil mě za to jak jsem chytrý že jsem tam šel když jsem poznal že mám problém a tak dále. Byl jsem rád i přesto že jsem věděl, že je to jenom další tah na šachovnici. Dneska jsem už čtvrtým dnem na práškách a zatím nic. Tak uvidíme co a jak. Ve středu tam jdu zase. Celé to sezení bylo...- Zvláštní. Neodnesl jsem si z toho nic kromě prášků. Nějak takhle jsem si to ale představoval. Den pokračoval... Došel jsem domů k babičce a začal znásilňovat data. Psal jsem si s Red... Teď bude asi nejlepší jednoduše vložit jednotlivé zprávy. Zrovna mi napsala že jde volat s Blonďáčkem.

Jen jedna věc. Jsi opravdu nádherná tak vůbec neřeš make-up hai? ^^

Děkuju moc
Už nevoláme

V ten moment se mi chtělo umřít... Myslel jsem že jsem něco ZASE pokazil... Naštěstí to nebylo kvůli mě.

Protože nechci jet vlakem a on rika ze akorat vidim ve vsem problem a pritom bch musela vstavat uplne brzo kybych jela vlakem a uplne sračky řeší
jeste jsme ho oznacila na tom jak tedka porad nekdo nekoho oznacuje tak jsem ho ze srandy oznacila na nejakem obrazku kde ma kluk dat holce kytku a on furt at mu dam pokoj s kytkama a takove veci furt do kolecka

Chová se jako dítě. Mě o vytáčí.


Je zaseklý v tom věku...

Mě příjde že tím že jsem jeho první holka tak se tak uci ty veci a pak mu to jednou dojde.

V ten moment jsem dostal nápad. Na anrozky jí koupím růže. Den na to jsem jí to i řekl.

Chvíli jsme si pak psali a já udělal něco o čem ještě teď nevím jestli bylo správné nebo ne.

Jsi úžasná krásná holka takže ser na ostatní co tvrdí opak ^^

Děkuju. Jsi tak hodný.

Opravdu jsi okouzlující jako princezny z pohádek. Tak si trošku věř ^^

Děkuju moc.

Začal jsem jí zase lichotit... Is it good or is it bad?

Řekla jsem mu že se ke mě chová jako ke kusu hadru a že jde vždycky spát když chci něco řešit a on řekl že jsou to pičoviny.

Pak mi navrhla že by se pro mě mohla stavit před školu... Byl jsem nadšený dokud jsem nezjistil že by to nestihla. Sklesle jsem měl před očima představu žiletky. Nakonec jsme se domluvili na Úterý. Pak následovala další... Věc na pováženou. Poslal jsem jí moji shitničku (básničku co stojí za hovno) která byla o ní...

Začlo to nevinně
Byla si tak hezká
Pro tebe jedině
Teď srdce mi plesá

Zprvu pár pozdravů
Nevinné pohledy
A já už přemýšlím
Kam bysme utekli

Jen ty a já
Daleko odvšech
Ležet spolu v posteli
Přemýšlet o snech

Hladit tě po vlasech
Cítit tvůj tep
Poslouchat tvůj dech
Jen ty si můj svět

Při nočních procházkách
Držet tě za ruku
Líbat se pod lampou
Za to teď bojuju

Přes všechny zákazy
Přes tvého kluka
Cestičku najdu si
Do tvého vnitra

Den za dnem utíká
Snad jsme si blíže
Tvůj smutek mě ubíjí
Mé srdce ti píše

Když budeš naslouchat
Když pustíš mě blíže
Chce tvé rány pofoukat
Pochopíš že pláče

Chce cítit tvou lásku
Chce sdílet tvou bolest
Pro jeden polibek
Ze světa zmizet

Začlo to nevinně
Byla si tak krásná
Čtyři slova jedinně
Ty si má láska

Nechápu jak jsem mohl napsat takovou sračku...

To je tak krásné. Chce se mi z toho brečet. Je to fakt krasne

Byl jsem za takovou reakci neuvěřitelně rád...

Vydrž až budeme spolu... Obejmu tě a pokud budeš potřebovat tak se můżeš vyplakat. Klidně budu sedět celé hodiny a jenom tě poslouchat

Následovalo pár zpráv...

Je... Nevím proč... Jsi dokonalá holka. Hodná, tolerantní, ochotná... Pořád se k tobě chová jako ke kusu hadru...

Pak se mě ptala co píšu. Řekl jsem že další básničky. Došlo jí že byly o ní. Napsala na to jednu krátkou větu která mi taky o něco zlepšila den.

Ty mě máš tak rád :( To je tak strašně hezké :(

Více než to. Tak strašně moc tě miluju... Slíbil sem si že i přesto že tě nemůžu mít tak z tebe chci udělat nešťastnější holku pod sluncem.

Nevím co na to říct.

Nemusíš nic. Bál jsem se ti toto napsat. Pořád mám nutkání se ti vyznávat a dávat ti najevi co k tobě cítím ale držím to v sobě protože o tebe nechci přijít nebo ti přidělávat starosti. Tak moc mi ještě na nikom nezáleželo. Vždycky jen potichu sedím a projíždím si naše chaty. Vzpomínám na to s jakou jiskrou v očích si mi vyprávěla o Fancy Fries a jak jsme potkali toho pána a debatovali s ním o bohu nebo o našich fylozofických myšlenkách o tom co bude po smrti. To jak ses vždycky koukala kdyż se okolo tebe něco dělo. Rozšířené zorničky a nenechala sis ujít jediný detail a vždycky ses u toho tak roztomile mračila Nebo kdyż někdo říkal něco co tě zajímalo tak ses na něj koukala jako bys mu odezírala ze rtů aby ti neušlo jediné slůvko Nebo když si něco vybíráš v obchodě a nérvózně u toho přešlapuješ Nebo jak si se vztekala u těch fotek... To všechno na tobě miluju...

Já vážně nevím co na to říct

Není co (Red) ^^ Vím že máš (Blonďáčka) a že bych tohle neměl psát ^^ Jenom jsem chtěl ať to víš.

Já to vím.

Jsem kokot co? :))

Je to fakt nádhera že ke mě někdo cítí tolik lásky a dává mi to tak najevo.. jen (Blonďáčka) prostě nechci opustit

Ve středu jsem mimochodem nebyl ve škole.
Pak to ale přišlo. (Red) mě poprosila jestli bych nenapsal Blonďáčkovi jednu větu.

Vážně ji necháš někde sedět tři hodiny samotnou?

Nemusi,rikam at jde s nama.

Nevím ale mohl bys taky něco udělat pro ni nebo snad preferuješ kamaráda před svou holkou?

Chci taky trosku zit Nechodim na zadne akce,zadne zabavy,nic..... Protoze (Red) nechce

A ona tě nějak zabíjí nebo ti je na obtíž? Možná kdyby si dělal nějaké kompromisy nebo se k ní nechoval jako k něčemu co si našel na zemi tak by ti to možná i dovolila

Tak tomu nevěř

Ptám se tě tak mi to vyvrať

Delal jsem dlouho kompromisy a ani nevím,kolikrat jsem ustoupil a bylo po jejim....ale taky doprdele jsem chlap a bude neco podle me
I see. Takže si se zaskl v nějakèm 18. století kdy ženy neměly právo ani volit?

Hej vis co? S tebou se o tom vubec nebudu bavit. Nevim,kdo muze za vsechno co se stalo. Kdybys nedelal,co jsi delal,vsechno by bylo uplne jinak

Protéká ti štěstí mezi prsty. (Red) je dokonalá holka tak si to uvědom. Btw nikdo neříká že se semnou musíš bavit. Jen to ale dokazuje tvou dospělost a schopnost řešit probémy. Jinak co by dopadlo jinak a co přesně jsem dělal? :)) Jasný. Utíkej od problémů. Pokud tě to alespoň trochu zajímá tak je tvoje holka teď smutná :)) Nechápu jak to můżeš dopustit... Kinda sad že by pro ni její kamarád udělal více než její kluk :))

Kdyby ses predtim do ni nesral, mela by aspon nejake kamarády. A kdyz jsi tak skvělý kluk, jak pořád rikas, tak proč uz s tebou (Povětrná) neni?

Protoże mě 3 měsíce podváděla a nejspíše jsem pro ní nebyl dost dobrý. Nikdy jsem neřekl že jsem skvělý :)) Narozdíl od egoisty jako ty. ^^

Prosim kluci prestante (Red) Nema to cenu se hadat kvuli mě

Já se nehádám. Nepřecházím tu do agresivního postoje ^^

Tak s takovym curakem se nema cenu bavit

Urážky? Na víc se nezmůžeš?

Hahaha.jedině curak by psal picoviny na internet na nejaky svuj trapny blog

Tam sem vypisoval své pocity :)) Btw dělala to i (Red) a očividně nemáž rozšířenou slovní zásobu když opakuješ jednu a tu samou nadávku

Vis co? Nebudeme si radeji povidat o tom na jakou skolu chodis ty a na jakou ja a kdo to asi dotahne v zivote dale,ale ok

Chodím na IT obor. Ty? ^^ Btw pokud se zmůžeš jenom na poukazování na školu tak je to dosti ubohé ^^

A DOST! JESTE JEDEN Z VAS NECO NAPISE TAK SE NASERU... NECHCI ZA TOUHLE ZPRAVOU UZ VIDET ANI CARKU ANI OD JEDNOHO Z VAS... (Red) to myslim vazne kuci.
A jaka ze to je skola? Ze tam je IT obor?

Já narozdíl od toho ubožáka dokázal respektovat přání někoho koho miluju :))

Šla jsem za ním. Jen po mě řval. Řekl že buď půjdu nebo se rozejdeme. Tak tady sedím a dívám se jak hrajou mortal. Celkem zábava. Řekl že si nedá pivo. Ale dal si ho. Potřebuju tě.

Pak to shrnula jedním krásným slovem. "Kokot" :))

To je fakt curak zase sel spat. dekuju ze jsi mu nepsal. Alespon ty mas mozek.

Po tom všem co mi ale řekli oba dva z nich jsem měl mental break. Po deseti panácích slivovice jsem z té chaty vstal, nasadil si čelovku, oblékl si lehkou bundu a šel v neuvěřitelném dešti a zimě pryč. Šel jsem pořád rovně po jedné cestě kolem lesa. Promočený a promrzlý jsem se asi po dvaceti minutách otočil a šel zpátky. Prodíral jsem se bahnem a třásl jsem se. A bylo mi to jedno. Prostě jsem nachvilku vypadl z provozu a šel... :)) Cestou jsem se asi dvakrát ztratil... Touhle větou mě pak dostala.

Ale já chci aby jsi byl šťastný i ty.

Abych byl šťastný tak musíš být šťastná i ty.

Já jsem Jsem ráda že ses mě zastal.

Kdykoliv budu moct tak se tě zastanu.

Jsem za to neskutečně vděčná.

Nemusíš být ^^

Ale jsem.

Spíš... To úterý padá co?

Ne. Na tajňačku

Nechci ti dělat problémy

Za ten dnešek by si zasloužil něco ó moc hnusnějšího než jen to že s tebou půjdu ven. Nemyslíš?

Nechci aby si mě brala jako pomstu nebo abyste se kvůli toho pohádali.

Neberu to jako pomstu. Chci jít s tebou. Zachoval ses dneska ke mě vážně jako k princezně.

Jinak se k ní ani chovat nejde... A pak je tu Blonďáček :))

Takže takhle to vypadalo... No a potom je tu dnešek. Napiču jsem se vypsal... Do toho jsem dneska dostal notebook z reklamace. Opravili ho. Opravili ho tak dobře že po čtyřech hodinách přestal fungovat... Do toho jsem čekal na Rage dvacet minut než si zahrajem a ten mi potom řekl že jde hrát s Blackem... Kopl jsem do sebe antidepresiva, vykouřil dvě cigára a teď mířím do postele... Napsal jsem co bylo třeba... Alespoň mám na zítra volno :))
Funny že lidi odejdou vždycky když je potřebuju a nedokážu jim to říct.

Jediné pozitivum za ten týden? Rage mi koupil dárky v hodnotě 1500,- a začal jsem zase psát své knihy... Wohou.

Do toho mě ještě dneska fotr nasral. Seděl jsem v kuchyni a piloval si nehty a matka u mě v pokoji vybalovala notebook z tašky. Přišel za mnou a řekl super větu. Tedy spíše zařval

"Tak děláš si ze mě prdel? Mamka tam vybaluje věci a ty si tu piluješ nehty? Děláš si prdel teď?"
I love you papa

Můj život je jako děravá košile ušitá z nitek neštěstí a smůly. Ty díry vyznačují doby, kdy jsem se chtěl zabít. Možná proto ta košile už jenom stěží drží pohromadě... :))


Civilizace

24. září 2017 v 15:32 | Is it important? |  All these shits
Poslední den dovolené a já se zrovna dneska musel vyspat tak špatně. Už jsem doma. Dneska už to nedokážu napsat ale na zítra očekávejte slohovku... Já jdu asi spát...

If I Had You...

17. září 2017 v 2:52 | Is it important? |  All these shits
Lidi co hráli tak s nima tahle písnička udělá to co semnou...

Ze včerejška na dnešek jsem přespával u Blacka... Už tím že jsem se probudil se všechno posralo... Šli jsme spát dneska kolem šesté ráno... vstával jsem v devět. Když jsem dojel domů, jel jsem jenom v kraťasech protože se mi na jednu stranu nechtělo převlékat (chtěl jsem od tama rychle vypadnout. Měl jsem hlad a nechtěl jsem je vyžírat :)) ) a hlavně protože nebyla zima jako to na první pohled vypadalo. Dojel jsem domů a stihl říct jenom "Ahoj" než po mě matka začala řvát. Takhle jsme pak po sobě řvali celý den... Když jsem došel, dal jsem si něco na jídlo a šel spát. Vzbudil jsem se v šest, nepletu-li se. Vylezl jsem z pokoje, dostal jsem seřváno, vzal jsem pár cigár a zalezl. Od té doby jsem vylezl jenom když jsem šel se psem. Už tak jsem měl náladu na hovno... Do toho po mě začala ječet matka... Potom jsem šel zahrát s klukama. Už první hru byl Black nepříjemný tak, že se s ním nedalo ani mluvit... Po první odešel... Nevím co přesně se mu stalo ale málem jsme po sobě řvali taky... Což mi s náladou moc nepomohlo... Do toho jsem se málem pohádal i s Proměnlivcem takže jsem byl maximálně spokojený :)))
Alespoň Rage a "Weed" - Můj spolužák co je zaprvé neskutečný flegmatik a za druhé dealuje trávu - byli v pohodě. Mamka chodila co deset minut do pokoje a řvala po mě... Za co? Za to jak mluvím... Bezesrandy či sarkazmu... Už asi neví co jiného by jí ještě mohlo vadit... Čekám kdy mi přestane naznačovat že jsem odpad a rovnou mi to řekne naplno... Dnešek je další z těch dnů... Tak kurva rád bych si prohnal kulku hlavou... Jeden výstřel... Prásk... A bude mi dobře...
Red mi poslala pár jejich fotek a řekla mi abych vybral tu nejhezčí... Byla nádherná na všech... Nejradši bych si ty fotky vytiskl a dal na nástěnku... Kdybych mohl... Musím na ni pořád myslet...
S Hrobařkou jsme si dneska zase psali... Strašně moc mě potěšilo když napsala:

"Prečo ešte nevymysleli teleport, by som ťa hneď vzala sem. Dali by sme si pivo a kukli nejaký film."

Upřímně... Nic jiného by mi teď ani nepomohlo... Vymněnil bych jeden takový den za milión dalších... Jeden den strávený s Hrobařkou u televize... Moct jí to všechno říct do očí a pak umřít... Nic jiného si nepřeju... Jsem skromný... Stačila by i ta smrt :))
Ale opravdu moc bych teď ten teleport chtěl mít...
Ještě stále jsem tak moc rád z toho jak mi řekla "Mám tě ráda."
Tou větou udělala tak strašně moc... Tahle kratičká věta pro mě znamená tak strašně moc...
Zní to asi hloupě ale lituju toho že Hrobařka není moje mamka...
Jsem prázdná tvář bez jména...
Nenávidím to tady... Tento zkurvený pokoj, tento zkurvenž systém jak to u nás funguje...
Všude dobře, doma nejlíp? Excuse me? Nějak mi to nedává smysl :))
Mám pocit že už to nevydržím... Hned v Úterý tam jdu ale i tak mám pocit že to do té doby nezvládnu... Mám pocit že to ani nepomůže... Spše než pocit bych řekl strach... Red... Tak moc po tobě toužím...
Hrobařka mi řekla že i kdybychom spolu byli tak by se to po chvíli rozpadlo... Podle těch důvodů co napsala mám strach, že má zase pravdu... Doufám že se teď plete... Taky doufám že vůbec někdy s Red budu... Zase... Zase jsem se moc zamyslel... Nedoufám... Chtěl bych to ale už moc dobře vím že je KONEC. Dostal jsme alespoň to co jsem chtěl... Můžu s ní být dále v kontaktu... Alespoň za to jsem rád... Zkurvená deprese... Kéž bych věděl jak se jí zbavit...
Není mi pomoci... Místo toho abych spal když jsem unavený si vypisuju na blog takovéto hovna jako jsou třeba moje pocity :))
Nikdy jsem nikomu nechtěl umět číst myšlenky jako chci právě teď...

Good night...

Confused

14. září 2017 v 22:55 | Is it important? |  All these shits
Zase jsme si v podstatě celý den psali s Red... Poslala mi její fotku... Je tak nádherná... Bez make-upu, ospoalá, ale přesto nádherná... Je až vtipné jak kamarádům píšu všechny ty věci co bych jí chtěl říct... Všechny ty věty...
Chtěl bych jí lehce pohladit po tváři a přitom se jí koukat do jejich nádherných očí. Chtěl bych jí obejmout a hrát si s jejímy vlasy. Držet ji za ruku a koukat společně na hvězdy. Procházet se po parku a neřešit věci co nás trápí. Žít právě tím okamžikem, kdy bychom byli spolu. Chtěl bych jí nežně políbit na rty a říct že všechno bude zase v pořádku protože má mě. Jenomže nemůžu. Nemůžu protože jsem si to posral. Chtěl bych jí být nablízku ale to místo už je zabrané i přesto že tam nikdo není. Je tam jenom iluze něčeho co zavází dalším lidem co by ji chtěli udělat šťastnou. Chtěl bych aby se konečně cítila jako princezna. Proč nemůže být alespoň ona šťastná... Raději abych byl smutná já než ona. Chtěl bych jí držet deštník nad hlavou v deštivé dny. Chtěl bych jí půjčovat mikiny když zafouká studený podzimní vítr. Chtěl bych toho s ní dělat tolik... Ale moc dobře vím, že s ní toto nebude... Ať po tom toužím sebevíc, přes Blonďáčka neprojdu... Chtěl bych změnit věci které změnit nemůžu... Dnešní sen... Zase to bylo o tom že jsme s Povětrnou spolu... To sere pes... Potom jsem ale byl u Red doma a ona plakala... Strašně moc a moc plakala a já tam stál a koukal se na ni... Teprve až když mi řekla že pláče kvůli rozchodu s Kubou tak jsem jí obejmul a hladil po hlavě... Jenže jsem z toho neměl radost. Ani ve snu a ani v realitě bych neměl. Samozřejmě že vím že jí ten kluk (psychicky) ubližuje ale nechci aby si zase někdy pořezala... Mám o ní strach. Chci aby dostala to nejlepší... Zároveň jí to nejlepší chci dát já ale prostě tomu tak nebude. Nejsem nejlepší, nemám šanci když ví jaký jsem, nemám šanci protože Blonďáček... Ta holka je něco jako živá voda. Jenom ona mě dokáže oživit ale našel bych si k ní cestu jedině v pohádkách... Sere mě ta bezmoc... Tak moc toužím po takových maličkostech... Jako třeba že se jí líbí můj nový účes... Že mám pěknou mikinu... I takovéhle maličkosti by mi tochu pomohly... Proč mám pocit jako bych se do ní zamilovával kdykoliv jí vidím... Každý den mám ve škole strach... Myslím na ni totiž celý den a vždycky si vzpomenu na to jak mi říkala že chodila kdysi do školy se žiletkou schovanou pod trikem a o přestávkách se řezala na záchodech... Mám takový strach... Co když to udělá zase... Nejradši bych se teď šel projít... Třeba pěšky dojít až k ní domů... Jít pořád rovně dlouhé hodiny a nevědět kam... Nikdy se nevrátit... Jít rovně tak dlouho dokud bych nězapomněl všechny tváře, všechny příběhy... Nenávidím ten pocit samoty... Mám lidi kterým můžu kdykoliv napsat ale ti teď už nejspíše spí a já nemám komu psát... Komu se svěřit... A když už je někdo online tak ho nechci rušit takhle na večer... This sucks... Proč jí prostě nemůžu napsat že jí pořád tak MOC miluju... Proč jí nemůžu napsat jak je nádherná a napsat pro ní o její kráse básničku... Stála by za hovno ale modlil bych se aby se alespoň trochu usmála... Její úsměv... Nádherná však ojedinělá kreace rozzařující její obličej... Kdybych pro ni mohl něco udělat... Ale co? Jak jí můžu pomoct? Tím že si jí vyslechnu nic neudělám... Co jí mám poradit? Jak se mám chovat? Co můžu říct a co už je moc... Řekla mi ať nechodím na cígo, že si chce psát... Zůstal jsem bez jakékoliv další potřeby si to cígo dát. Poslal jsem jí stránku od jedné z mých oblíbených "malířek" Charlien. Psal jsem jí totiž že s ní budu mít fotku když si od ní budu kupovat jeden obrázek (2B). Zeptala se mě kolik bodů z 10 bych jí dal za vzhled... Řekl jsem že 8 ale že znám hezčí. A ona mi poslala její fotku do které jsem se zase a opět zamiloval jako beznadějný kluk... Napsala k tomu "Třeba tahle slečna."

A měla pravdu...

Blonďáček zase perlil... Toto řekl Red když spolu dneska volali...

Hej ptal se mě jakou mam nejradši barvu a ja že rudě červenou a on uplně joo a tak že uvidím že budu mít překvápko. Já myslela že koupí kytky. A on pak. Ne ja dělám autičko ve hře pro tebe. A já jen. Ty pičo tak nic no jdu se zastřelit asi projev lásky.

Jsem gamer ale toto mi normální nepříjde...

Alespoň v pokeru jsem dneska z dvou tisíc udělal osm... :))
Omlouvám se za případné chyby ale spánkový deficit se projevuje čím dál tím více :))

I LOST YOU FOREVER - Crying like a kid at 23:01

Good night memories

13. září 2017 v 22:58 | Is it important? |  All these shits
Je to tu zase... Zase si beru věci jinak než bych měl. Zase podvědomě píšu věty které bych neměl...

"Ty jsi strašně super kluk. Je mi líto že jsem ti ublížila..."

Red... Červená barva pro mě díky tebe má neuvěřitelný význam... Stejně jako tato písnička... Budu tu navždy pro tebe. MIluju tě a když už tě nemůžu mít tak ti můžu alespoň pomoct. Jediné o co mi jde tak je abys byla šťastná... Ať už semnou nebo s někým jiným. Otázkou je jen to jak moc mě to bude bolet. Roztrhl bych se pro tebe...

Jsem jenom maličké zrnko písku. Každý den mě vítr přehazuje ze strany na stranu. Je milión zrnek stejných jako já. Nejsem ničím zajímavý ale přesto jsem zvláštní. Na povrch tuctový a ničím nezajímavý... Uvnitř jsem... Zvláštní... Můžeš o mě vědět všechno ale stejně se naučíš nové a nové. Obyčejný kluk co by pro určité lidi udělal cokoliv. Nezáleží mi na sobě ale na nich. Můj život se ani zdaleka nevyrovná těm jejich. Někteří to mají doma těžší. Někteří mají krutější osudy... A i přesto se přes to všechno dostali. To oni jsou pro mě pravými hrdiny z komixů. To oni můžou za to že tu ještě jsem... Dlužím jim tolik že to mohu splatit jedině svým vlastním životem. Protože tomu se to všechno co mi dali jako jediné vyrovná.

Měl bych mít radost... Cítím ale jen obavy a bolest. Jsi strašně super kluk... Mám mít pocit jako by mě měla více než ráda? Určitě ne. Sám vím že je to hloupost. Tak proč ho mám? Vím že nemám šanci tak proč to moje mysl stále tak vnímá a snaží se mi to vnutit? Proč mám strach z toho že opravdu zůstanu jen super kluk když vím že více si nemůžu dovolit? Proč jsem tak zmaten... Proč když jsme spolu venku tak ti chci říct všechno ale zároveň nic. Dokázal bych mluvit hodiny ale sotva ze sebe vypotím dvě věty. Je to tím že ti nemůžu říct o všech pocitech co k tobě chovám? Je to tím že bych tě dneska chtěl vzít do kina, zítra na pouť, pozítří k řece a po pozítří na kolo? Je to tím že chci dělat věci které ty chceš po Blonďáčkovi ale on ti je nedá? Sama si mi dneska napsala... Napsala si že na tebe nemyslí. Že ti nenapíše... Píšu ti kdykoliv se zbavím toho pocitu že už o mě nechceš nikdy slyšet. Myslím na tebe každý den. Jestli ti můžu napsat. Co asi teď děláš. Jak se máš... Napsal ti že jsi stíhačka když ses ho zeptala jak se má... Řekl ti že nemá rád kytky a že se musíš smířit s tím že je nebudeš dostávat. Já bych ti ale nejradši donesl náruč plnou sedmikrásek nebo buket růží... Chci ti dát to co si zasloužíš. Chci aby ses konečně cítila milována... Napsala si že tě mrzí jak se k tobě chová a že tě to bolí... Jak ti pak mám přát krásný vztah když se k tobě chová jako ke kusu hovna. Neváží si tvých kvalit. Nevšímá si těch krásných detailů. Když přemýšlíš co si chceš koupit, vždycky u toho máš pootevřenou pusu a vykulené očka... Většinou si pak oběma rukama chytneš třeba peněženku a koukáš. Myslíš u toho nahlas... Všechny tyhle maličké detaily na tobě zbožňuju... Zase jste se hádali kvůli "Volleybalistce" (Holka kterou Blonďáček očividně chce ikdyž je ve vztahu. Red na ní neskutečně žárlí. A má důvod.) Zase byl smutný kvůli toho že ho nepozdravila a na tebe zase kašlal... Nevadí mu tě týden nevidět ale je smutný kvůli jednoho pozdravu... I přesto jak se chová... I přesto co bychom spolu mohli mít... I přesto co k tobě cítím... Vím že jsou to jenom sprosté iluze... Není ta možnost... Tak jako moje srdce v sobě nese Red tak její srdce se vší silou drží Blonďáčka... Nemusíš mi to ani říkat ale vím že doma potichu pláčeš... Trhá mi to žíly... Neustále se střídající agrese a smutek... Musím se vzpamatovat... Jenomže jsou to teprve dva dny co si píšeme a já zase cítím to samé... Ale jak už jsem řekl... Kvůli ní si budu ubližovat jak jen to bude nutné jenom proto aby byla šťastná... Záleží mi na ni a nikdy jí nechci vidět smutnou. A abych se o to snažil tak s ní nemusím chodit... Stejně tak je tomu u mých přátel... Všichni zmínění na tomto blogu... Dlužím jim tisíce velkých "DĚKUJI"...

Sedím tu na cestě,
Nademnou prach,
Má duše vyléta,
Tam do nebeských bran.

Tam se jednou sejdeme
Snad za malou chvíli
K oltáři dojdeme,
Tam lásku ti slíbím.

Ty a já navždy,
Oba dva šťastní,
Tam konečně pochopíš,
Že jsme se našli...

Odpad ale od srdce... :))